Světlana perem doktora Lubomíra Boháče

Asi nejucelenější pohled na složitou historii odbojové organizace Světlana podal PhDr. Lubomír Boháč. Zemřel před pěti lety a je velká škoda, že nestihl svoje záslužné dílo dokončit. V časopise Listy (původně exilový časopis založený v Římě známou osobností tzv. Pražského jara Jiřím Pelikánem) však stačil v roce 2011 publikovat materiál, který po důkladném studiu o Světlaně vytvořil. Se souhlasem redakce časopisu Listy budeme na tomto blogu publikovat podstatnou část práce dr. Boháče.


Doktor Lubomír Boháč se narodil v roce 1926 a svoji životní pouť zakončil v červnu roku 2011 v Praze. Jeho životní postoje formovala řada faktorů, jež zažil na vlastní kůži. To je třeba mít vždy na paměti při čtení jeho práce.
Za války studoval nejdříve na gymnáziu (bylo v Sudetech a bylo uzavřeno) a poté ve Zlíně na průmyslové textilní škole při Baťových závodech. Zde se zapojil do protinacistického odboje: nejprve ilegální buňka v závodech, poté vlastní odbojová skupina mládeže na baťovských internátech, napojení na vojenskou odbojovou organizaci a působení ve složce 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky (skupina Skalský-Zlín) a nakonec v prvních květnových dnech účast v boji o Zlín.
Reformní proces v roce 1968 podporoval mj. prostřednictvím oficiálních kontaktů s jugoslávským velvyslanectvím, založením Společnosti přátel Jugoslávie, aktivitami na půdě Svazu protifašistických bojovníků, jako člen předsednictva obnoveného Sdružení českých partyzánů (pozdější Sdružení domácího odboje). Patřil k iniciátorům výzvy k obnově Československé obce sokolské i k signatářům Dvou tisíc slov. Knížka Jugoslávie, kterou napsal v letech 1967–1968 (Svoboda, Praha 1969), byla po krátké době stažena z prodeje. 21. srpna 1968 následovala přihláška do KSČ, v roce 1970 vyškrtnutí ze strany, zrušení aspirantury, výpověď pro ztrátu důvěry, zákaz publikační činnosti. A poté až do roku 1989 místo vychovatele v domově mládeže. Od roku 1999 spolupracoval externě s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a jako člen kolegia ředitele měl možnost prostudovat některé běžně nepřístupné archivní fondy. V té době se začal věnovat studiu závažných a dosud neobjasněných kauz z nedávné totalitní historie, jakými jsou smrt Jana Masaryka, případ Josefa Vávry-Staříka a především protikomunistické odbojové organizaci Světlana. K publikační činnosti se mohl vrátit v podstatě až po listopadu 1989. První texty publikoval v Hlasu revoluce (pozdější Národní osvobození), v rámci studia pro připravovanou monografii věnovanou Světlaně a zejména Josefu Vávrovi-Staříkovi otiskl několik drobnějších statí v Magazínu Zlín. Je ironií osudu, že teprve v pokročilém věku publikoval intenzivněji a jeho texty se dostávaly pravidelněji k veřejnosti. Od roku 2004 zveřejňoval drobné i rozsáhlejší příspěvky k aktuálním společensko-politickým problémům (smrt Jana Masaryka, ÚDV, Kosovo, L. Polednová aj.) v Listech. V roce 2006 vyšla v nakladatelství Academia jeho monografie věnovaná smrti Jana Masaryka. Jeho celoživotní boj za pravdu a spravedlnost ukončila až smrt. Stalo se tak až symbolicky den poté, co otevřel čerstvý výtisk Listů s nástinem komplikované historie odbojové organizace Světlana, s níž tento boj jako mladík s nezlomnou vírou ve spravedlivou budoucnost začínal.

Veškeré údaje čerpány v časopisu Listy číslo 3/2011 - viz též http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=114&clanek=041139.

                      (lan)