Navečer je v Kině Marta a u božické kapličky-zvoničky (pojmenované Ivanem ml. Srdce Páně, což neodpovídá historické skutečnosti, ale budiž, když nevíme, tvoříme, že?) tradiční slavnost Božické jesličky. Tuto akci jsem vždy vítal a pamatuji na její skromné začátky.... Robin donesl červený svařák, nebožka naše bývalá sousedka paní Procházková si s námi přiťukla a bylo to vše takové milé a hřejivě lidské.... Nevím, třeba budu příjemně překvapen, pokud se k jesličkám vydám. Spíš ale ne. Nahodil jsem vloni takovou myšlenku, že by právě u kapličky mohl stát nějaký betlém. Něco jako mají u své kaple v Pravicích, Mackovicích, Čejkovicích nebo Boroticích. Říkám, nevím, třeba budu mile překvapen...
Taky si vzpomínám, jak tam hrála a zpívala pětice božických dětí. Jen tak improvizovaně, narychlo nacvičené koledy, ale skutečně od SRDCE (pak kaplička s názvem Srdce Páně má své opodstatnění) .... Taky tam byla vzpomínka na Václava Havla....
Svou dnešní glosu zakončím stylově v duchu nezapomenutelných Skřivánků na niti:
My bysme rádi věděli, kde je mlíkař a kde je profesor filozofie a vůbec, kam se poděly ty starý zlatý časy?
(lan)
Za mě, Jesličky jedna z nejlepších adventních akcí u nás. Začátky pamatuji. A udrželo se to. Tradice
OdpovědětVymazat