Vánoční příběh malé Lidušky patří i do Božic.

Manželé Polákovi s malou Liduškou

Vánoční příběh nalezeného odloženého děvčátka jménem Liduška je známý v celé republice díky novináři a spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi. A má přímou souvislost s tradicí stavění vánočních stromů. Co však bychom měli vědět zvláště my v Božicích a Českých Křídlovicích, je skutečnost, že Liduška jezdila ke svým pěstounům řadu let k nám, konkrétně do Českých Křídlovic.


Jak to tedy všechno s malou opuštěnou Liduškou bylo? Na začátku našeho současného příběhu stojí dnešní telefonát jedné milé paní z Božic. Zavolala mi a poodkryla jednu ze zajímavostí života v naší obci. Povyprávěla mi základní příběh a dala tipy na dva další božické občany, kteří by mi mohli říci více.

Na netu jsem našel též výsledky pátrání po osudu malé Lidušky. V kostce jsou tyto:
Dva dny před Štědrým dnem roku 1919 v Bílovicích tehdy žijící Rudolf Těsnohlídek se svými dvěma přáteli stoupali kolem myslivny Lišky Bystroušky a podél Kuního potoka vzhůru Palackého údolím. Těsnohlídek to ve své povídce Pod vánočním stromem zdůvodnil tím, že šli uříznout "maličkou drobnou jedličku pro dvě stárnoucí děti, jichž duše nestárla svou láskou".Náhle se vpravo ze stráně ozval zvuk. "Mezi kořeny smrku ležela na tenké peřince docela malá holčička. Měla rozhalenou košilku a na hlavě čepeček. Její dlaně bezmocně tiskly hrst zasněženého jehličí. U úst měla krupičky zmrzlých slin. Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou," vylíčil onu událost v životopisné knize o Těsnohlídkovi (Jsem vánočnímu stromu podoben) František Kožík, který čerpal z dobových archivních pramenů i vzpomínek pamětníků.
Sedmnáctiměsíční Lidušku donesli na četnickou stanici na hlavní, dnes Žižkově ulici. Tehdy tam měl služební byt vrchní strážmistr Josef Bula s manželkou. Za pomoci selky Marie Brázdové a porodní asistentky Marie Špatné dítě u Bulů vykoupali a oblékli. Další bílovický sedlák František Kala pak zapřáhl koně a odvezl kašlající a sípající dítě do nemocnice.
Během pouhých čtyř dnů od nalezení děcka však byla vypátrána její matka Marie Kosourová, "neprovdaná dcera Marie Futerové, narozená 19. listopadu 1894, domovským právem v Netíně u Velkého Meziříčí". Ukázalo se, že jde o služku z Prštic (uvádějí se také Branišovice), která otěhotněla s ruským zajatcem z první světové války, jehož přidělili na polní práce do statku v blízkosti Brna. Kosourové se tak 8. července 1918 narodilo nemanželské dítě, které pojmenovala Ludmila.

Sedmnáctiměsíční Liduška měla nakonec štěstí. Dostala se do rodiny vrchního číšníka, kde se o ni vzorně starali. "Tak se naše Liduška podruhé narodila a dobří lidé už ji neopustili a byli mnozí, víc než jsme očekávali, kdož projevili zájem o její osud," vzpomíná Těsnohlídek. Šel dítě o rok později s přáteli navštívit v Brně na Cejlu k jejím novým rodičům, manželům Polákovým. U vrchního číšníka a jeho ženy, kteří sami nemohli mít děti, je "malá velká dáma, jen o něco málo větší než její loutka, přijala vlídně, takřka blahosklonně". "Docela upřímně se zaškaredila, když jsme vstoupili do přízemní kuchyňky, kde si hrála po návratu z malé dopolední procházky." Ale pak se na ně dívenka, která "se skvěla v krásném čepci, usmála a v tom teplém úsměvu a v pohledu zářících velkých studánkových očí, které by nevylíčil ani velký básník, natož nepatrný soudní referent, bylo tolik radosti ze života, který jí byl vrácen pouze náhodou a jehož poslední hrůzy prožila, aniž si toho je vědoma".

Pro malinkou Lidušku Kosourovou však byl tento 22. prosinec roku 1919 novým dnem narození. Dostala se do milující adoptivní brněnské rodiny Polákových, vychodila školu a pak se vyučila prodavačkou, v roce 1938 se provdala do Prahy za středoškolského profesora geologa Františka Chybíka a vychovali 3 děti. Zemřela v roce 1997 ve věku 79 let. Místo, kde ji básník Těsnohlídek s přáteli objevil, v lese dodnes připomíná skromný památník, který bývá častým cílem výletníků po celý rok.

Štěstím Lidušky bylo, že vedle rozměru lidského zde byl i novinář Rudolf Těsnohlídek, který vyburcoval společnost k tomu, aby se osudy dětí ve složité životní situaci začala zabývat. Dokázal podle severského vzoru od roku 1924 vytvořit tradici vánočních stromů na brněnském náměstí Svobody, a to se sbírkami pro potřebné děti.

A to, co mi povypráví božičtí občané doplním během svátečních dnů. Přeji vám všem krásné Vánoce a těm, kdo je stráví se svými dětmi, vnoučaty i pravnoučaty a třeba i "Ježíškovými vnoučaty" jsem připomněl nádherně lidský příběh, který svým způsobem patří i do Božic a Českých Křídlovic. 

Myslím, že za rok - v prosinci 2019 - si dáme záležet a s vědomím tohoto příběhu připravíme rozsvícení vánočního stromu reprezentativně. Tak abychom mohli pozvat média včetně rozhlasu a televize, potomky malé Lidušky, příbuzné rodiny Polákovy a já nevím, kdo nás ještě napadne. A taky se sbírkou pro potřebné děti. Co říkáte?

Dnešní materiál jsem připravil za pomoci článku na idnes.cz.

Zdroj: https://brno.idnes.cz/vanocni-pribeh-o-lidusce-co-odkryly-dobove-spisy-f6e-/brno-zpravy.aspx?c=A081223_1109253_brno_taj

Doplnil jsem jej o údaje na http://www.slpkrtiny.cz/slp-krtiny/aktuality/vzpominka-90-vyroci-nalezeni-lidusky-a1498164 a https://www.facebook.com/encyklopedie.brno/photos/a.163881583635025/1314626028560569/?type=1&theater

P.S. A jestli byla malá Liduška v pěstounské nebo adoptivní péči zkusím nějak vypátrat.                                                                              (lan)

Liduščin památník u Bílovic n. Svitavou