Odešel Vladimír Drápal. Vzpomeneme na mnohé....

Byly časy, kdy při vyslovení názvu Božice vám i úplně cizí lidé řekli: nábytek Drápal. Jj, zažili jsme to mnozí. Pane Drápal, potřeboval bych.... a jelo se do některé stodoly, nebo na Jiráskův dům, do skladu v dnešním Hostinců u Kudličků .... Pan Drápal, to byl jednoťácký pojem. Vzpomínáme v těchto dnech mnozí...



Na webu PÚ Musil se objevila informace, že se v úterý 26.3.2019 ve 14 hodin rozloučíme s panem Vladimír Drápalem. Zesnul v těchto dnech ve věku 92 let.
Božice na Vladimíra Drápala nezapomenou nikdy. Od počátku šedesátých let až do poloviny osmdesátých let patřil sem. V božické Jednotě, v průmyslovce (tam působila jeho paní) a pak v nábytku. "Pane Drápal, potřeboval bych taburet," nesměle jsme se obrátili na rozeného obchodníka. "Žádný problém, jedeme do ...." Už ani nevím, do kterého ze skladů jsme jeli...., ale taburet prostě byl.
Nezapomenutelný byl rok 1968: " Dubček, Černík, Svoboda, ...." a podobná hesla obrodného procesu byla vylepená a napsaná po výkladních sklech božické Jednoty. "Představ si, že to musím umýt," pravil poté zklamaně. S velkými nadějemi přivítal Listopad 1989. Několikrát jsem se s ním potkal na znojemských akcích. Nechyběl na jediné.
Jsou lidé, kteří životem projdou pouze v kruhu svých nejbližších. A jsou lidé, kteří svou stopu zanechají výrazněji. Vladimír Drápal patřil k těm druhým.

                              (lan)

PS. Nemáte někdo foto, kde je pan Drápal?