Když má mládí názor ...

Nové číslo školního časopisu Salát mě doslova a do písmene polilo živou vodou! Nejen výborná grafická úprava, ale především obsah. Časopis sleduji od jeho počátku a každý ročník (někdy každé číslo) přináší něco nového, zajímavého, něco, co tento časopis posunuje kvalitativně o stupeň výš.
Tentokrát mě zaujaly dva novinářské příspěvky dvou přispěvovatelek, žákyň božické školy. Nejdřív jsem si s chutí přečetl úvodní sloupek Kristýny Koláčkové z VIII. třídy a po pečlivém pročtení článků i fotek v rubrice Boží škola jsem se zastavil na straně sedm u "posledního slova" Veroniky Willmannové z IX. třídy. Fejeton Časy sed mění mě jednoduše dostal. Svou přímočarostí i svým obsahem. Přestože věkově patřím do té kategorie "pra- ....", musím dát pisatelce za pravdu: "Každá generace je jiná než ta předešlá, a to je dobře, protože kdybychom byli stejní jako naši pra pra přapředci, znamenalo by to, že jsme se vůbec neposunuli dál, že jsme se prostě zasekli a evoluce se na nás vykašlala, a to by znamenalo, že lidstvo brzy vymře. ... Samozřejmě netvrdím, že bychom se měli na starší lidi dívat shora (já bych řekl spatra) protože jsme evolučně o stupeň výš, ale chci tím něco říct spíš starším lidem: nedívejte se na nás jako na něco, co "furt" čumí do komplu, ale jako na něco, co vám může pomoct." Tak pravila mně neznámá, ale svým názorem blízká Veronika Willmannová z 9. ročníku ZŠ Božice.

P.S. Pochvalu - a velkou - zaslouží i redakční rada časopisu Salát, za to, že jednak dává prostor žákům publikovat svá díla (novinářská, literární, výtvarná i fotografická) a za druhé zato, že z nich vychovává třeba budoucí novináře. Co já bych za to dal, kdybych před 50-ti lety chodil do takové školy!

              (lan)