sobota 7. března 2015

O jednom božickém duchovním správci. Poslední hospodář, vlastenec a odvážný člověk (+foto)

Těmito vraty se vjíždělo na farský
dvůr ...
O tom, že o duchovním životě Božic a Křídlovic toho víme málo, nepochybuji. Doba uplynulých 70 let duchovnu nepřála, stejně jako naprosto zpřetrhané venkovské vazby a způsob života jako celku. Dnes je to sice jiné, svobodné a volné, ale na ohlížení zpátky nějak není čas. Hledaje něco jiného, padl můj zrak na jméno Jan Východský.
Kdo z vás ví, o kom je řeč, ať si to řekne nahlas. Kdo neví, ať si chvíli sedne a přečte si následujících pár řádků. V roce 1899 opustil místo křídlovického faráře velmi oblíbený, uznávaný a velice činorodý kněz, budoucí prelát (od roku 1921) Max Mayer, rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. Všichni víme, jak si Božice oblíbil, jak si zde koupil dvojdomek (pův. čísla 9 a 10), kterému se ve své době říkalo "Prelátova vila". Do konce života si budeme asi vyčítat, že jsme v roce 1981 neakceptovali nabídku tehdejšího předsedy MNV J. Šebečka, který nám prelátův dům nabízel k dočasnému bydlení. Jenže s necelým ročním a dvouletým dítětem se nám do opuštěného domu bez vody zrovna moc nechtělo ... Jo, za prelátova života to tam určitě všechno vypadalo jinak.
Křídlovická farnost měla však problém místo duchovního správce po Maxu Mayerovi trvale obsadit. Farnost nebyla sice opuštěná jako nyní, v letech 1890 - 1911 zde působili různí duchovní jako správci a výpomocně činí (vlastně tak je tomu i teď) a trvale zde v kaplance (současná garáž) žil a působil kaplan Antonín Běhal. Zajímavě znějí i jména duchovních správců a výpomocných kněží - Otto Vácha (dnes Marek Orko Vácha, kněz) a Michael Pospíšil (dnes Petr Bartoněk, správce).
Až v roce 1906 nastoupil na křídlovickou faru stálý kněz konzistorní rada Franz Borgias Zineker. Bohužel velmi záhy ve věku 69 let zemřel. Je pochovaný na božickém hřbitově za hlavním křížem.
V roce 1911 nastoupil na křídlovickou faru kněz Jan Východský. Velmi zajímavá osobnost, kterou bychom si z historie Božic určitě měli zapamatovat. Jan Východský byl Čech a jako Čech se vždy, a to i v dobách Rakouska-Uherska, tak i v dobách 1. světové války choval. Měl proto s řadou farníků problémy. V publikaci A. Pfistera se uvádí, že "... byl to horlivý kněz, který ale nenašel v širokých řadách svých farníků velkého uznání a pochopení. Snad to bylo v tom, že byl Čech. Děla se mu ale tímto postojem velmi často velká nespravedlnost." To píše božický rodák německé národnosti (již zesnulý) Anton Pfister. Už tento fakt dokládá, že pan farář Východský byl silnou osobností, která se nezalekla obtíží, těžkostí a nespravedlnosti a stál si pevně za svým. Vzpomínal na něho v roce 1991 i český světoběžník a válečný hrdina Jan Fráňa. Jan Fráňa žil od někdy od roku 1935 v cizině (většinu života až do své smrti prožil na Kanárských ostrovech), ale jako malý kluk (v letech 1910 - 1920) bydlel s rodiči na božickém nádraží a do první třídy chodil do německé školy do Božic (tam, kde je dnes I. MŠ). taky to s německy mluvícími spolužáky neměl jednoduché, často ho od sýpky vyprovázeli směrem k nádraží kamením (tak jako naše fotbalisty vyprovodili výrostci v roce 1955 z Perné u Mikulova). Jan Fráňa si faráře Jana Východského pro jeho češství velice vážil a nikdy na něho nezapomněl.
Farář Jan Východský byl poslední božický duchovní, který během svého úřadování sám obhospodařoval statek patřící ke kostelu. Dodnes máme např. Kostelní pole. Na farském dvoře a farské zahradě dodnes vidíme ruiny bývalého velkého hospodářského zázemí, které Jan Východský ještě plně využíval. Ten, kdyby viděl, jak po sto letech jeho fara, farská zahrada a hospodářská stavení vypadají, tak by ho trefil šlak!
12.4.1926 farář Jan Východský po 15-ti letech božickou farnost opustil a krátce na to zemřel. Pochován je ve Vranově u Brna.
Již 16.5.1926 nastoupil na křídlovickou faru nový farář Emil Koreisl, který pocházel z Pouzdřan u Mikulova. Ten už nehospodařil a pole pronajímal. V Božicích působil deset let a ze zdravotních důvodů odešel v roce 1936 na malou faru do německé enlávy na Vyškovsku v obci Čechyně (Gundrum) u Rousínova.
Na českého vlastence, odvážného chlapa, zodpovědného kněze, neústupného člověka a výborného hospodáře bychom měli nějak důstojně vzpomenout. Pokusím se zjistit přesné životopisné údaje a tuto mezeru v dějinách Božic a Českých Křídlovic po zásluze doplnit. Vítaná je i pomoc vás, čtenářů tohoto blogu.
                    (lan)
... dneska už by se pan farář Východský na farský dvůr
vstupními vraty nedostal ...

Poslední stojící stodola ...

... je němým svědkem zašlé slávy

Vpravo vzadu bývalá kaplanka ...

2 komentáře:

  1. K tomu, co je tu napsáno není co dodat a ani není možné, protože jsme to nezažili. Pouze se chci vyjádřit k tomu závěru. Kostelní pole mi sice nic neříká, ale musím se ozvat k farskému dvoru a farské zahradě. Za doby, kdy zde působil pan farář Jan Nevrkla, bylo vše v pořádku, jak dvůr, tak zahrada. Zahrada byla osázená nejen veškerou zeleninou, která se dala pěstovat, květinami, ale bylo tam hodně ovocných stromů, které když byl dobrý rok, byly plné ovoce. Samozřejmě jsme, to bychom nesměly být dětmi, hlavně na ovoce chuť a chtěli jsme se do zahrady občas dostat. Bylo nám však panem farářem řečeno abychom to nedělali a pokud budeme mít na cokoliv chuť ať za ním přijdeme a on s námi do zahrady dojde a můžeme si vzít ovoce, nebo cokoliv jiného kolik budeme chtít. Což jsme opravdu dodržovali. To jen tak trochu objasnění, jak to bylo na faře, za doby působení pana faráře Jana Nevrkly. (me)

    OdpovědětSmazat
  2. Souhlasím. Taky jsem nepsal, jaká byla zahrada za pana faráře Nevrkly (mimochodem taky dávám dohromady něco víc z jeho života), ale pohled dnes. Doplním brzy nějakou fotografií. (lan)

    OdpovědětSmazat