 |
| Stojím v Rakousku a dívám se na Jaroslavice |
Jako ilustraci jsem si vybral nám nejbližší zámek v Jaroslavicích. Pokusím se informaci zprostředkovat nikoliv obrazem, ale textem. Věřme, že si autor svá tvrzení ověřil, aby mě zase nějaký anonym nenapadal!
Stojím v Rakousku a hledím na Moravu. Z roviny vystupuje majestátní renesanční zámek. Jedna z nejohroženějších památek kraje. Stát si ho vzal do péče v roce 1945 od Augustina von Spee, jehož rod tu generace hospodařil. Čtyřicet let ho spravovala Československá lidová armáda, aby ho bezúplatně převedla na obec Jaroslavice. Od obce si ho koupil rakouský lékař Sigurd Hochfellner, teď pozor, za deset a půl milionu korun. Podle tisku tu chtěl provozovat sanatorium a hotel. Převedení majetku brání deset let pokračující restituční spor dcery posledního majitele. Felicita Spee chtěla před smrtí prokázat, že otec s nacisty nespolupracoval. Do zámku se nedostanete. Dveře jsou zavřené, zvonek není. Ze dvora ozývá se zuřivý štěkot (předpokládám německé dogy). Bazének na severní straně zámecké budovy. Gotický hrad, renesanční zámek, v baroku několikrát upravován. Kašna s barokním reliéfem. Pohled na poddané v Jaroslavicích. Z podesty tajuplné schodiště. O několik metrů níže. Dostanete se pod arkády. Soud by měl soudit, nebo to padne i na jeho hlavu.
Božice a České Křídlovice patřily dost dlouho pod správu jaroslavického panství. Sídlem božického statku byl Panský dům, dnešní zdravotní středisko, patřil pod něj Dvůr Hoja (už by se možná mohlo uvažovat o obnovení tohoto starodávného názvu) a sýpka na dnešní hlavní božické křižovatce (dnes sklady a prodejna firmy Míča). Ani nám by neměl být osud jaroslavického zámku lhostejný. Pokud by se stal kulturním stánkem, určitě by k němu návštěvníci přijížděli i přes Božice.
(lan)
 |
| "Příkladná" péče o památky! Ale... Zámek taky mohl dopadnout jak křídlovický mlýn - byl by shrnut |
Žádné komentáře:
Okomentovat