Velmi záslužná činnost, která naši obec řadí k těm, jež si váží svého kulturního dědictví, je velmi pozitivní zprávou pro všechny, kteří se zajímají o to, co se děje kolem nich a kteří ctí místo, v němž žijí. Není to pro všechny lidi samozřejmostí, že se zajímají o historii místa, v němž žijí, do něhož se přistěhovali nebo v němž se již narodili. Zvlášť v bývalém pohraničí to máme obtížnější.
Mnohdy si ani neuvědomujeme, že i naše sídelní jihomoravská města byla vlastně do roku 1945 taky městy se silnou skupinou německy mluvícího obyvatelstva a přesto je my ostatní vnímáme trošku jinak, totiž jako "naše". Uvědomil jsem si to dneska při návštěvě v Brně, Černých Polích, do nichž jsme projížděli Cejlem, ulicí Bratislavskou, Jugoslávskou atd. I ty krásné vilové čtvrti v Černých Polích (včetně kulturní památky UNESCO vily Tugendhat) byly kdysi německé nebo židovské. Podobně je na tom Znojmo. A přesto jsme hrdi na naše okresní město i na naše krajské město! Buďme stejně hrdi i na naši obec a její dědictví. Dneska už je to naše obec a stopy historie tu zanecháváme my a budou je zde zanechávat naši pokračovatelé. Tak ať tady po nás něco kvalitního a "dívatelného" zůstane. I udržované a opravované objekty dob dávno minulých.
P.S. Kohoutí kříž neboji Pašijový kříž, německy zvaný Pascha-Kreuz pochází z roku 1872 a nechali ho zhotovit Jan a Anna Marie Pascherovi. Ve kterém domě bydleli však nevím, v seznamu osob z roku 1945 jsem toto příjmení již nenašel.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat