pondělí 29. srpna 2016

Letošní cyklovýlet Valtice - Lednice

Janův hrad
Tak jsme zase jednou vyrazili na plánovaný cyklovýlet. Tentokrát do malebného lednicko-valtického areálu, který svou polohou a sítí cyklostezek nabízí turistické vyžití široké škále nejen cyklistické veřejnosti. Jednoduše řečeno, i když se mnou možná někteří nebudou souhlasit,  tady vás výškový profil neutahá. Je to opravdu zejména pro cyklisty kochatele.


Sobota 20.8. 2016 se sice meteorologickou předpovědí netvářila vhodně a zamračená obloha měla v sobě schovaný otazník, to však nic nezměnilo na tom, že  pár minut před devátou hodinou se 10 cykloturistů opřelo do pedálů a vydalo se k božické stanici ocelového oře, který s námi měl docválat až do stanice Valtice-město, odkud jsme jeli již „za svoje“.
Během necelých 3 kilometrů se nám do cesty připletl Dianin chrám, známý jako Randez-vous, blízce připomínající Oblouk vítězství v Paříži, kterým projíždí cyklisté v rámci závodu Tour de France. Tak jsme ho také projeli.
            Kaple sv. Huberta byla další zastávkou na cestě, která se postupně zaplňovala dalšími pěšími a cyklisty, kteří se nám pletli do cesty stejně tak, jako i my jim. Chrámu u Tří grácií jsme věnovali delší dobu, protože zde byla mini ochutnávka vín z Hlohovce, a tak se provedlo mini dotankování provozních kapalin.                                                                            
  Přejezd na Apollónův chrám a Janův hrad byly poslední zastávky před Lednicí, na jejímž začátku nás k obědové pauze neokázalým způsobem pozval malý kozlík, přivázaný za kolík na krajnici. 
Když bylo bříško plné, tělo lehce odpočaté, tak jsme po společném rozhodnutí změnili plán trasy a vydali se cestou lemující břeh lednických rybníků směrem na Sedlec. Ano, uznávám, dříve jsem odbočil, takže jsme jeli trochu jinudy, ale zase to byl kus cesty, kterou jen tak někdo nejezdí. Bonusem byl neokázalý pohled na dozrávající vinice, zoraná pole, či  pokosené louky.
Poslední část trasy ze Sedlece na mikulovské vlakové nádraží byla poznamenána malým technickým problémem, a to na duši. Ano, vypustila zbytek vzduchu a nechala tak svou majitelku pomyslnou cílovou metu projít.
Odjezdem vlaku z mikulovského nádraží jsme tak za sebou zanechali 40 kilometrů dlouhou cyklobrázdičku ve valticko-lednické oblasti a završili tak den, který nám zpestřilo slunce svými teplými paprsky.

            Ať vám kolo sviští a co nejméně piští
 přeje  

                                                                                              Robert Šotkovský 

Osvěžení u Tří grácií

Žádné komentáře:

Okomentovat