 |
| Mapa z r.1941. Božice tam ani nenajdeme ... |
Bez boje, všemi opuštěni a zrazeni, bez odtrženého Slovenska (14.3.1939) zmizela ze světa tzv. druhá Československá republika. Naše oblast už tou dobou ani v té druhé, okleštěné pseudorepublice nebyla. Po Mnichovu byly oblasti s nadpoloviční většinou obyvatelstva německé národnosti obsazeny německou armádou a připojeny k Německé říši. Do každé vesnice a města tzv. Sudet přijela 9. a 10. října 1938 německá armáda, aby demonstrovala obyvatelstvu, že jsou tady a že je budou chránit. "Naši, naši," volali němečtí občané, protože do oblastí hraničících s bývalým Rakouskem (to Hitler připojil tzv. anšlusem k říší už v březnu 1938) přijížděly vojenské jednotky složené především z vojáků zlikvidovaného Rakouska. Rodinné vazby zde byly a na ty se taky spoléhalo....
Tehdejší prezident Emil Hácha vložil náš další osud do rukou říšského vůdce Adolfa Hitlera. Tak dopadla politika ustupování, ponižování, spoléhání se na jiné a nerozhodnosti. Vzdali jsme se bez boje. Ani do ulic jsme nevyšli! Politické elity byly buď pryč (třeba exprezident E. Beneš, který už pobýval v londýnském exilu), nebo neměly odvahu jakýkoliv odpor organizovat. To až o půl roku později museli studenti a dělníci ukázat, že jsme, že existujeme a že jsme odhodláni se za svou věc veřejně postavit. To jsou známé události 28. října a 17. listopadu 1939.
Dnes je 15.3.2018 a studenti jsou znovu v ulicích. Znovu mají odvahu a i když nemají životní zkušenost, nebojí se dát názor najevo! V kontextu událostí z 15. března 1939 a 15. března 2018 to vnímáme velmi pozitivně. Však taky i naše média o tom dnes informují po celý den a průběžně, nejen ve zprávách. Je dobře, že jsme se přestali "třást" a bát "co z toho bude". Když to nejde jinak, jde se i do ulic. Příklad bratrů Slováků je v mnohém inspirující.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat