Zemí nikoho je v prvním plánu myšleno Kosovo, zatím poslední evropská země, která vyhlásila samostatnost a jejíž nezávislost uznala v roce 2008 i Česká republika.
Autorka se nevyhýbá ani citlivým otázkám a přidává i svou osobní a rodinnou zkušenost. Dobře se čtou i cestopisné zážitky z dobrodružné výpravy. A tak neváhejte a kupte si nejnovější RESPEKT.
Článek označený jako Jeden den v životě začíná velmi osobně:
Šetřím síly, zbývá nám ještě dalších devět dní terénní exkurze se studenty na postkonfliktní území, míříme mimo jiné i do Kosova. ...
Jsem ze Znojemska, z novoosídlenecké obce Božice, kam po druhé světové válce přišel osidlovat i můj dědeček původem ze smíšeného německo-českého manželství. Babička z matčiny strany pro změnu patří k moravským Charvátům z Drnholecka se svébytnou lidovou kulturou, kteří byli vysídleni po druhé světové válce na severní Moravu, z toho možná plyne i mé zaujetí pro Balkán. Jo, sklep i vinohrad doma máme, vždy doplňuji, abych potvrdila jeden ze stereotypů o celé jižní Moravě...
...Přijíždíme přes městečko Rožaje na malou černohorskou celnici, kde nás moc nekontrolují, projíždíme serpentinami a sníh padá čím dál víc. Kdo ví, jestli u nás vůbec nějaký přes zimu napadne a vydrží, pro vinohrad by to bylo určitě dobře, říkám si v duchu, a už jsme na hraničním přechodu v Kosovu. ...
...My mezitím běžíme k celnici. Nemáme odhad, kde jsme. Pořád sněží a je ticho. Můj bankovní úředník mi před cestou třikrát zdůraznil, že se k mé platební kartě váže i cestovní pojištění proti teroristickému útoku. Oponovala jsem mu, že si spíše zlomím ruku nebo mě srazí auto při přebíhání nebezpečné silnice v Lechovicích. Nenapadlo by mě, že se tady budu klouzat serpentinami...
.... Bavíme se dlouho o modré odrůdě vinné révy Vranac, která se v Černé Hoře hojně pěstuje, ale samozřejmě ne v tomto horském průsmyku. Přijíždí pluh, hodně velký a hodně rezavý, ale vypadá funkčně a najednou jsem zase v transportéru na svém místě mezi studenty a na cestě do Rožaje.
.... Myslím na své předky, jejich (ne)nucenou migraci a na to, jak je snadné ocitnout se v zemi nikoho.
Eliška Leisserová,
doktorandka Ústavu evropské etnologie FF MU Brno
Žádné komentáře:
Okomentovat