Neklamným důkazem toho, jak se hospodařilo na našich polích, jak se zacházelo s krajinou a jak se lidi nadřeli, je filmový týdeník z roku 1955 - viz https://www.youtube.com/watch?v=jfvZUe07YPM&feature=youtu.be&t=434&fbclid=IwAR2sfZSoaVj-UIrmWoSGTQdwP8IuCSlmFApMEyVY6a7s40AJ3cdOPhFe2zY. Už jsme na něj před časem upozorňovali v souvislosti s tehdy údajně progresivními metodami sázení brambor v JZD České Křídlovice.
Nechci nikomu brát jeho iluze, ale řekněme si upřímně, že to co "naši dědové a otcové" zvorali, to jsme dodnes ještě stoprocentně nenapravili.
Někteří soukromí zemědělci se snaží o krajinu pečovat, volit nové osevní postupy, vracet do naší přírody zelené pásy, rozmanité druhy, úkryty pro drobné ptactvo a zvířectvo. Velké širé socialistické lány však ještě pořád odlišují českou krajinu třeba od té rakouské, která je pro nás zatím nedostižným příkladem, jak by to i u nás vypadalo, kdyby nebylo socialistického experimentu....
Moje babička se na to "turecké hospodaření" nemohla už tenkrát dívat a ze vznikajícího JZD někdy v roce 1951 vystoupila a hospodařila, dokud jí to zdraví dovolilo, až do roku 1963 soukromě. A až do roku 1968 jsme doma měli krávy, dlouho dvě, poté aspoň jednu. Jako malý kluk si to docela dobře pamatuji. Už jsem začal chodit do školy. A bydleli jsme s ní v domě, který postavil můj děda. Ten se těchto divných časů nedožil, zemřel na následky věznění v nacistických káznicích a táborech v září 1945 ve věku nedožitých 41 let. Letos už od jeho smrti uplynulo neskutečných 75 let.
No nebudu si kazit dnešní narozeninový den, je to přece jenom dávná historie a jako takovou ji dneska vnímám. Jenom je mi líto té dřiny předků v době, kdy svět už byl mechanizován a výrazně modernizován. U nás se dlouho hospodařilo velmi problematicky a s velkou špatně placenou dřinou....
To bychom si pamatovat měli. Byla to slepá cesta našeho života a našeho společenského vývoje.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat