čtvrtek 21. února 2013

Když se řekne: "Počebujem"

Žil byl v Božicích muž, který se do povědomí spoluobčanů zapsal typickým slůvkem: "Počebujem..." Nebyl od původu české národnosti, proto ta výslovnost slova "potřebuji". A potřeboval stále něco.
Byl takový všímavý, sledoval, co se kde šustne, kde si lze něco, co jiným už nesloužilo, vzít a použít. Zvlášť ho podle  současníků přitahoval  (ne)jeden zbor a tak poctivě čistil cihly, nosil je do své zahrady, kde začal stavět  - jako velký vášnivý včelař - zděný včelín. Nakonec se ze včelína "vyvinul" obyvatelný dům. Poznávací znamení: Stojí dosud v zahradě neomítnutý z červených cihel. Víme, o kom je řeč?
                                                                                       Ladislav Nevrkla

3 komentáře:

  1. Ten dúm stoji v údoli směrem na nádraži po levé straně za mostkem. Kolem něj se chodívalo zadem do Prefy.

    OdpovědětVymazat
  2. Byl to Ivan Pavlov, otec bývalého senátora Pavlova (krásný sklep na Borotice, na prodej) a paní Šotkovské (matky muzikantů Jirky a Pavla)

    OdpovědětVymazat