Když jsme počátkem 80. let přišli do Božic, patřili Sedláčkovi k prvním rodinám, s nimiž jsme se zde seznámili. Mirkova manželka Marcela pracovala ve školství a navíc pochází ze stejné vesnice jako já. Mirka jsem poznal až v Božicích a dodnes na něho vzpomínám jako na člověka, který mi nejednou pomohl radou, ale i praktickou pomocí a nezkazil žádnou legraci.
Na bytovce jsme tenkrát vytvořili takovou malou komunitu, která se ráda potkávala, poseděla, probrala vše potřebné a společně upravovala a vylepšovala prostředí kolem nové bytovky.
Mirka Sedláčka budu mít navždy spojeného s pionýrem, na kterém jezdil do práce na božickém nádraží, a pak jako neúnavného tanečníka, který to na sále nového kulturáku dokázal roztočit....
Jo, to všechno jsou už jenom vzpomínky, protože zdraví ho již delší dobu trápilo a ve čtvrtek 29. října jeho srdíčko dotlouklo naposledy. Určitě nejsem sám, kdo na něho vzpomene s úctou a nějakou veselou příhodou.
(lan)
Zcela náhodou jsem přišla na to, že zemřel Mirek Sedláček. Je mi to neskutečně líto. Já se s ním znala od dětství, i když byl o nějaký rok starší. Setkávala jsem se s ním do té doby, dokud jsem bydlela v Božicích a hlavně se s ním potkávala na nádraží, protože byl také "ajzboňák", jako má rodina (bratr a tatínek). Prostě znala jsem ho dobře i jeho ženu Marcelu. Byl to bezvadný člověk a vůbec jsem nevěděla, že je tak vážně nemocný. Prostě bohužel odešel bezva chlap. Vzpomínám s velkou úctou (me)
OdpovědětVymazat