Normální život se jen tak nevrátí

Setkání bývalých spolužáků
ZŠ Božice v říjnu 2019

 Kdo není úplně slepý a hluchý, vnímá život kolem sebe. A vnímá ho hodně citlivě i v této jindy poklidné adventní době. Stručně a jasně řečeno: V Božicích i v celém Česku chcípl PES! Ano, ANO ... 

K této ponuré atmosféře přispělo mnoho různých podnětů, nejvíce jistě ten, kterému teď říkáme Covid-19. Ani pořádně nevím, jak se s covidem žije v jiných zemích. Vlastně mě to ani nezajímá. Mně stačí, že se musím vypořádat s tím, co nám servíruje od jara Babišova vláda u nás v Česku. A to je teda takový špatně poživatelný dort z dílny PSA a KOČKY (a dosaďte si tam za tyto dvě postavy koho chcete). Jeho výsledkem je strach a stres.

Návrat do normálního života nás jen tak nečeká a tak se zařizujeme po svém a radost si děláme taky po svém. Zrovna před chvílí jsem na netu zcela náhodně objevil pár hezkých momentek ze srazu bývalých žáků božické školy, jichž jsem měl tu čest být čtyři roky třídním učitelem. S některými se potkávám častěji, jako dneska ráno s vedoucí božické Jednoty Hankou, s jinými sem tam a s některými pouze jednou za pět let, když mě pozvou na sraz. Zbytečně jim sraz svou přítomností dlouho nekazím :-). Poslechnu si, co kdo dělá, jak si žije i co ho těší nebo trápí. Vždycky mám ale radost, že se v životě neztratili, něčeho dosáhli a mají ještě nějaké podněty do budoucna. Jedno jsme ale před rokem netušili nikdo: že může náš život na planetě Zemi ovlivnit nějaká nemoc, o níž lidstvo neví. A tak vlastně ani nevíme, jak se v nejbližších letech bude odvíjet náš život společenský. Tam patří i ty srazy bývalých spolužáků. Obávám se, že v té míře a v tom množství už to nikdy nebude. 

A tak si uvědomujeme asi každý, že je třeba prožít každý den tak, abychom se za ním mohli s uspokojením ohlédnout. Někdy to může být ohlédnutí zcela jedinečné a taky možná poslední. Pokud máme ještě něco v životě nesplněného, tak moc neváhejme a nerozmýšlejme a konejme. Než nás PES zase zavře do boudy!

                                 (lan)