Božické pověsti: O strašidelném lesíku (a Solné stezce)

 

Ze sbírky p. Švece - nejstarší dochovaná
 fotografie hostince u nádraží 

 Pod nádražím Božice – Jaroslavice, po levé straně trati k Hrušovanům nad Jevišovkou, tedy na straně k Božicím je i dnes akátový lesík, kterému se lidově říká Strašidelný lesík. Železniční trať vede dnes po cestě, po které za dávných dob šla důležitá silnice. Po ní vozili z Rakous a Uher do našeho kraje sůl; proto jí říkali Solná stezka. Jezdilo tu mnoho nákladů, a  aby vozkové a koně našli cestou osvěžení a přístřeší, bylo podél stezky hodně zájezdových krčem. Taková hospoda byla v akátovém lesíku, vlídná a útulná.

   Avšak podivno! Tu ztratilo se z povozů několik pytlů soli, tu zase přes noc zmizel povoz i s koňmi, jednou scházel dokonce i vozka a už ho nenašli. Po takových událostech povozy tam už nezajížděly. Každý vozka rychle přejel se svým těžkým nákladem kolem vykřičené krčmy a jen z nouze sem zajížděli. Stala se postrachem a požívala nevalné pověsti i v kraji vzdálenějším.

   Až jeden vozka učinil konec zlodějské lotrovině. Jel tudy už po třetí a tentokráte nevypravil se sám, nýbrž vzal si sebou svého zdatného syna, aby mu byl nápomocen při dopadení viníka, který ho už dvakrát oloupil o několik pytlů soli.

   Vezl zase těžký náklad soli z Rakous. Nápravy vozu sténaly pod tíhou nákladu. Otec se synem nesedli na vůz, aby nepřitížili koním, kteří zvláště do kopce napínali síly do krajnosti.

   Byl už večer, když povoz dojel ke známě krčmě pod dnešním božickým nádražím. Otec vstoupil do hospody sám a syn schoval se pod formanskou plachtu rozprostřenou na dřevěných obručích nad vozem. V krčmě už svítili. Krčmář uvítal našeho vozku jako starého známého zvlášť přívětivě, usadil ho ke stolu, optal se na zdraví, na cestu a pak se otázal, co má přinésti k jídlu a pití.

   Přineste mi kousek slaniny a žejdlík piva. Nezdržím se dlouho. Chci ještě dojet do Hodonic; mám tam známé a zůstanu u nich na noc. A zítra dál do Znojma, kde složím náklad na Horním náměstí do solnice. A kousek slaniny a chleba mi zabalte na cestu! Odpovídá vozka. Nedůvěřoval řečnému krčmáři. Zaslechl, že pomáhá za náležitou odměnu zlodějům při jejich krádežích.

   „A co byste spěchal! Poseďte, odpočiňte si, venku je dnes pěkně, dobře se vám pojede,“ říká krčmář přátelsky se usmívaje.

   Otec pojídá přinesené jídlo a myslí na svého hocha; jistě má hlad – však mu také přinese. Do jizby vstoupí dva nedbale oblečení muži; už z jejich očí nekouká nic dobrého! Zasednou ke stolu k vozkovi a hned se s ním dají do řeči, jako by byl jejich dobrým známým.

   Za chvíli jeden odejde. Plíží se tiše k povozu, ohlíží se plaše, není-li pozorován, vstoupí na rozvoru u vozu a chystá se stáhnout pytel soli. Ouvej! Silná ruka uchopí jeho paži, synek ve voze ukrytý svírá zlodějskou ruku jako v kleštích, jeho ostrý výkřik přivolá otce – a už mají lupiče! Jeho kamarád vyřítil se z krčmy, chce postiženému druhu pomoci, leč náš vozka se rozmáchne a tvrdou pěstí uštědří druhému lupiči ránu, která ho srazí bezmocného k zemi.

No a tady tady pověst končí. Taky se vám to nezdá jako mně? Zkuste zapátrat, jestli neobjevíte nějakou publikaci, z níž pověst pravděpodobně pochází. Věrný čtenář webu ProBožice objevil doma jen tento rukopis. I tak je zajímavý a má zcela určitě reálný základ. Snad jenom to, že nikde není psáno, že krčmou byla ta, kterou dokládám ilustrační foto. Na Solné stezce však leží. Taky je velice zajímavá Müllerova mapa Moravy z roku 1730. Právě ta vyznačená cesta ze Šanova kolem dnešního božického nádraží směrem na Práče je historicky doložená. Kdo ví víc, ať napíše.

                                        Ladislav Nevrkla

Na Müllerově mapě Moravy je zachycena Solná stezka i Strašidelný lesík