pondělí 18. července 2016

Jaký je rozdíl mezi Popicemi u Znojma a Božicemi u Znojma?

Max Mayer - náhrobek před zločinem -
a náhrobek po zločinu - část prelátovy
vily  se sochou madony
Jeden dost dosti podstatný rozdíl tady určitě existuje. Zatímco "nevýznamné" Popice (dnes se 170 obyvateli městská část Znojma) postavily svoji současnou prezentaci obce na propagaci svého německojazyčného rodáka, původně kněze a později amerického spisovatele Charlese Sealsfielda neboli vlastním jménem Karla Postla, žijícího v letech 1793 - 1864, tak Božice se ke svému nejznámějšímu a dle mého názoru i nejvýznamnějšímu občanovi (byť ne rodákovi) Maxi Mayerovi (žil v letech 1845 - 1928) chovají téměř macešsky.


A tak zatímco v Popicích otevřeli v roce 2013 renovovaný "Rodný dům Charlese Sealsfielda, Popice u Znojma č.56" s jeho muzeem, vinotékou i expozicí Národního parku Podyjí a představují zde svého nejznámějšího a nejslavnějšího občana veřejnosti, zvláště pak turistům, tak v Božicích o Maxu Mayerovi obyvatelstvo prakticky nic neví. To spíš turisté! A tak se ani nelze divit příhodě, kterou mi nedávno vyprávěl jeden křídlovický občan. Zastavil ho cykloturista a ptal se ho, kde je v Božicích dům nebo nějaké místo spojené s bývalým božickým farářem. Náš spoluobčan věděl pouze o panu děkanovi Chroboczkovi, jinak nic ... Je víc než jasné, že se turista poptával na místa spojená s působením věhlasné osobnosti dávných Božic prelátovi Maxmiliánovi T. Mayerovi, rytíři z Ahrdorffu a Wallersteinu.
Co tedy víme o prelátovi Maxu Mayerovi?
Již čtyři roky bije do očí žulová deska na hrobě pana preláta na božickém hřbitově, z níž byl v roce 2012 ukraden měděný náhrobek s erbem - a nic se stále neděje!!! Pan prelát, který si vysloveně přál být pohřben na božickém hřbitově a nechal si zde na jaře roku 1928 vybudovat hrobku, se musí v hrobě obracet nad tou neúctou a lhostejností!
Dům, který si pan prelát v roce 1895 v Božicích koupil a v němž i po odchodu z Božic v roce 1899 trávil veškeré dovolené a na penzi zde prakticky i žil, a v němž v těchto dnech v roce 1928 nakonec zemřel, byl ve své pravé části (pův. č.9) již v 80. letech zbořen a stojí zde nový dům pana Mokrého. Přitom bylo známo, že dům č. 9 honosně upravil, obložil dřevem a zde bydlel. Mezi zvláštnosti domu patřila domácí kaple s Madonou a kulatými barevnými okny. Druhá polovina (dům č. 10) byla před úplnou devastací zachráněna až díky panu Davidu Součkovi, který před šesti lety dům koupil a nákladně jej rekonstruuje. Důležité je, že duch domu zůstává zachován a že dům žije a bude žít i se svou slavnou minulostí!
Téměř neznámé je dnes literární dílo Maxe Mayera (zčásti k nahlédnutí ve znojemském muzeu), už se ani pořádně neví, že svou sbírku orientálních zbraní prodal též Jihomoravskému muzeu ve Znojmě a hlavně, že se ani pořádně neví, co všechno po něm v Božicích zůstalo a o co všechno se v Božicích zasloužil.
Byl to vpravdě renesanční člověk (198 cm vysoký!) a první člověk, který svými praktickými činy usiloval o faktické spojení tenkrát samostatných obcí Božic a Českých Křídlovic. Stál u stavby skutečné první poštovní budovy v obci (dnes nádherná žlutá ubytovna), četnické stanice (s ní spojená část směrem k Chlubnovým), stál u zrodu dobrovolných hasičů v obci v roce 1891 (poskytl jim i místo pro uložení hasičské techniky v objektu fary) a především je autorem myšlenky na vznik penzionátu pro výchovu dívek (vlastně takové rodinné školy pro Jižní Moravu a Dolní Rakousko), útulku pro sirotky (azylový dům, dnes menší kancelářská budova), pro staré opuštěné lidi (menší dům pod klášterem s prádelnou) a mateřské školy (dnes Mini Market, dříve průmyslová prodejna a ještě předtím tělocvična Orla a poté Sokola). Dá se říci, že to byl mecenáš a podporovatel kulturního a společenského rozvoje naší obce na přelomu 19. a 20. století.
Je možná známý jako zachránce božických dětí, když velká povodeň v roce 1888 strhla nádherný barokní kamenný most přes Jevišovku (se dvěma nosnými pilíři a třemi oblouky), na němž děti sledovaly zápas tajících ker v bouřlivém vodním živlu. Spíš jen pro zajímavost uvádím, že tento most nechala po roce 1771 postavit břežanská kněžna Marie Gabriela, která jezdila do našeho božického kostela na bohoslužby.
Po vzniku Československé republiky nepatřil k těm, kteří by proti novému státu brojili. Naopak. V roce 1921 prodal znojemskému muzeu své sbírky orientálních zbraní a božickým občanů daroval v roce 1922 do každé domácnosti dvě svoje knihy. Božice a jejich krajinu s meruňkami a vínem miloval, ve svém domě v Božicích zvaném "prelátova vila" psal svoje knihy, velmi často inspirované pověstmi z Božic. Možná, že jste se s nimi kdysi dávno ve svým domech potkali ...
Tak místo toho, abychom na zviditelnění této, ve své době velmi významné osobnosti pracovali a založili na ni propagaci obce Božice, tak kolem ní našlapujeme po špičkách  a chodíme kolem ní téměř nevšímavě a lhostejně. Místo toho se někteří lidé zabývali a zabývají malichernými a nepodstatnými spekulacemi z jeho osobního života. Jak kdyby to pro význam a odkaz této osobnosti nebylo jedno. Vadí jim třeba to, že od roku 1895 nežil na faře (božickým farářem byl v letech 1884 - 1899), že měl plno civilních zálib (psal knihy, hodně cestoval, byl sběratelem, účastnil se veřejného života ...), že mluvil německy (i když jeho matka pocházela z české rodiny od Kroměříže a jeho příbuzní žijí dosud na Slovensku) a že byl vůbec nekonvenčním člověkem, který možná předběhl svou dobu.

Ale přeci jenom troška optimismu na závěr.
Je třeba dodat, že si velice vážím postoje Jihomoravského kraje a pana ředitele Domova Božice Ing. Jaromíra Leissera, že se pustili do náročné opravy fasády obou hlavních budov bývalého "kláštera" v Božicích.
Poklonu už jsem složil panu Davidu Součkovi a jeho skvělé manželce za rekonstrukci dochované části "prelátovy vily".
No a božické radní, zastupitele a občany bych rád požádal, aby se v roce 2017 zasadili o zhotovení voskové repliky náhrobku na hrobu pana preláta. Pan prelát, obec Božice i turisté si to nepochybně zaslouží. Je a bude to naše vizitka.

Pozn.
Podrobně k životu a dílu preláta Maxe Mayera viz např. http://probozice.blogspot.cz/2010/12/osobnosti-pred-165-lety-se-narodil.html, http://probozice.blogspot.cz/2010/12/historie-jeste-jednou-o-prelatovi-maxu.html a http://probozice.blogspot.cz/2012/09/prelat-obeti-zlocinu.html.

                    Ladislav Nevrkla







A ukázka z webu Popic u Znojma:






2 komentáře:

  1. Nejen vila Tugendhat, ale i zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel by měl proslavit Brno ve světě. Pomoci může festival Mendel is back, nová expozice v Mendelově muzeu a třeba videomapping v Londýně či v Římě.
    Johann Mendel se narodil 20. července 1822 v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (německy Heinzendorf bei Odrau) ve Slezsku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znojmo dostane první kameny zmizelých. Připomenou židovskou průmyslnickou rodinu Weinbergerových. Je dobré si připomínat, že Znojmo bylo vícekulturní město. Vinou složité historie dvacátého století odsud zmizelo mnohou sousedů, vedle Židů po válce i Němci. Jejich osudy příliš neznáme.Jde o iniciativu samotné rodiny Weinbergerových, kteří dnes žijí ve Spojených státech.

      Vymazat