neděle 18. září 2016

Moje jižní Moravo!

Na Moravu a Moraváky bychom se měli dívat zemsky. Opěvujeme krásy země, u nás krásy jižní Moravy. "Ta jižní Morava, je jistě krásná zem, osázená vinohradem ... MoravoMoravo, Moravěnko milá! Co z tebe pochází chasa ušlechtilá  ...Dobře, dobře je mi, tam u nás na Znojemi ...

A podobně jsou na tom i jiné kouty naší vlasti, včetně nápěvu naší národní hymny. Její autor Josef Kajetán Tyl, vlastním jménem Josef František Till/Tille se stal českým vlastencem a národním buditelem na základě životních zkušeností a přirozeného vnitřního citu. Nikdo ho k ničemu nenutil, vybral si svůj životní osud sám. A že to teda neměl jednoduché a že zemřel v pouhých osmačtyřiceti lech jako člen kočovné divadelní společnosti na ztvrdnutí jater, nás už dneska ani nedojímá, ani nezajímá. Zajímá nás odkaz jeho života a díla a ten velebíme. A jen tak na okraj: V revolučním roce 1848 - 1849 byl zvolen poslancem českého sněmu. Po porážce povstání a nastolení Bachovského absolutismu se sedm let potloukal po vlastech českých s manželkou a její sestrou, s níž měl mimochodem sedm dětí! Ale vlastenec a dobrý člověk to byl zcela nepochybně, bez ohledu na svůj původ a životní peripetie. A těžko říct, jestli jeho rod byl původu českého, německého nebo francouzského ... teskně však vzhlíží k domovu: "Kde domov můj, kde domov můj?" Z následujících veršů je patrné, že věděl, kde jeho domov je: ... země česká, domov můj!

A teď z jiného soudku. Přečtěte si následující báseň opěvující vztah jejího autora k jižní Moravě:


Jižní Moravo! Ty medově sladká země!
Jak miluji tě cele.
              Kdo tě zná,
bratrskou ruku ti podá,
Domove, tvým jsem stále,
        tvým zůstanu i nadále!


Jejím autorem není ani Jan Skácel, ani Vítězslav Nezval, ba ani František Halas. Autorem této básně je dnes pozapomenutý jihomoravský spisovatel a básník jménem Max Mayer, celým jménem Maxmilian Thaddäus (Maxmilián Tadeáš) Mayer. Byl posledním členem starého norimberského rodu tzv. ministeriálů. Narodil se v zámožné moravské rodině 3.12.1845 v Kroměříži jako syn Eduarda, šlechtice Mayera, arcibiskupského archiváře a knihovníka v Kroměříži (narozeného v Kvasicích), a jeho manželky Hermíny, roz. Mastalierovy, dcery "mediciálního rady" Tadeáše Mastaliera (Maštalíře) z Kroměříže. Pokřtěn byl jménem svého děda po otci a jménem svého děda po matce. Již ze jmen je patrné, že v jeho žilách kolovala německá i česká krev, a je doloženo, že dokonale ovládal obě řeči - němčinu i češtinu. Svá díla však psal pouze v němčině.

I tato báseň byla napsaná v němčina někdy ve 20. letech 20. století v Božicích. Tak blahodárně a inspirativně na pana preláta Božice působily. A to jim zůstalo do dnešních dnů: Kdo se sem jednou přijde a nechá se okouzlit nádhernou božickou přírodou a místním géniem loci, ten už Božice neopustí a musí se sem neustále vracet. Takovou moc má božická krajina, bez ohledu na to, jestli jste se tady narodili, nebo jste zde kus života prožili.

                                    (lan)
Ukázka rukopisu preláta Maxe Mayera a jeho portrét:



 Ukázky z díla preláta Maxe Mayera:






Žádné komentáře:

Okomentovat