Sám mám na paní Jandáskovou takové tři osobní vzpomínky. Když jsem v roce 1995 připravoval publikaci o Božicích, byli manželé Jandáskovi, Zdeněk a Anna, mými spolupracovníky v kapitole božický sport. Plným právem. Oba pařili k obětavým sokolům, cvičitelům a trenérům. Aktivním sportovcům, účastníkům sokolských sletů i spartakiád. S nadšením, s jakým mi paní Jandásková vyprávěla o sokolském pochodu v červnu 1948, kdy před pražskými tribunami provolávali slávu prezidentu Benešovi, když na tribuně stál už Klement Gottwald, patřila k tomu, na co byla do konce svého života právem hrdá.
Druhý moment je spojen s její neúnavnou rolí cvičitelky děvčat i žen. Už se jí špatně chodilo, ale pravidelně šlapala odpoledne ke školní tělocvičně, často s magnetofonem v ruce, aby božická děvčata nepřišla o svou hodinku gymnastiky. Vychovávala si i své nástupkyně, byť se děvčata často vdala jinam a ona tak neúnavně pokračovala dál a dál, dokud jí síly stačily.
Třetí moment je pak spojen s tím, že mi zprostředkovala kontakt s jinou legendou Božic, paní Marií Pištěckou. Obě už jsou dneska zase spolu ...
Paní Jandásková, rád bych Vám za sebe, za celou naši rodinu,zvlášť za dceru Hanu, poděkoval. Za všechno, co jste ve svém životě pro Božice udělala.
(lan)
Odešla nádherná bytost, já děkuji za vše, za to, že jste byla. Adriana
OdpovědětVymazatPaní Jandásková byla jednou z tváří Božic, velice milá a inteligentní paní, bude mi chybět. Hana Koledová
OdpovědětVymazatDobrý den, měl jsem možnost obě dámy poznat. Jsem za to velmi rád. Paní Marie Pištěcká byla moje babička. S paní Jandáskovou jsem se seznámil, když byla babičku navštívit ve Stodě. Působila na mě velmi energickým dojmem. Ve Stodě babička svůj život v péči dcery Heleny a zetě Milana dožila. 13.2. tomu budou již tři roky. Její vzpomínky a vyprávění o Božicích jí vydržely až do posledních dní. Měla to tam ráda. S pozdravem V. Dvořák
OdpovědětVymazat