Kouzlo osmičkového roku

Osmičkový rok má své kouzlo a člověk nemusí mít v osobním kalendáři vůbec žádné výročí ani jiné významné datum. České dějiny jsou na tom lépe a bez nějaké listování někde mi naskočí letopočty 1618, 1648, 1848, 1918, 1938, 1948 a 1968. Kdybych si pak měl vybrat jeden jediný, byl by to rok 1968. Z mého úhlu pohledu neprávem opomíjený, různě zlehčovaný a i přímými pamětníky podivně deformovaný.


V mém životě bude navždy spojený s dobou najednou nečekaně otevřenou, plnou nadějí a optimismu. Ten rok ale nespadl z nebe. Zůstal mi v paměti takový zážitek spojený s komiksem! Ano právě v té době do Česka pronikl první skutečný nefalšovaný komiks z dílny Walta Disneye. Jmenoval se Kouzelník Merlin a od poloviny roku 1968 vycházející na poslední stránce časopisu Sedmička. Tento časopis do té doby vycházel pod názvem Pionýrské noviny a nikdo ho nečetl. Vypadal jak běžné noviny včetně papíru. Najednou jsme dostali do rukou moderní barevný dětský týdeník za 60 haléřů jedno číslo! Přešel jsem na podzim roku 1968 na druhý stupeň základky do Blížkovic a hned v první hodině hudebky nám vyučující řekl: Já se jmenuji Eduard Urbánek a můžete mi říkat soudruhu učiteli, nebo pane učiteli. Budu raději, když mi budete říkat pane učiteli... V osmičce byl i mým třídním učitelem, ale 1.9.1971 již ve škole nebyl. Byl odejit .... tak jako tisíce jiných učitelů, mistrů ve výrobě, ředitelů škol, nemocnic, továren, zemědělských družstev, jiných vedoucích i úplně obyčejných lidí.... Nastalo účtování, kterému padly za oběť životní osudy mnoha a mnoha lidí a postiženy byly i celé rodiny. Nedoporučení ke studiu bylo jen jedním z mnoha projevů té podivné doby, která přišla s potlačením  nadějí tzv. Pražského jara roku 1968. Komu dneska co řeknou jména jako Dubček, Smrkovský, Kriegel....??? Ještě tak ruské tanky, které pražské jaro zadusily ... Snad bude letos trošku víc příležitostí si odkaz osmašedesátého připomenout.
Připomínat se však budou i jiná výročí: Hned dneska slavíme čtvrt století existence samostatné České republiky. Že neslavíte? Že nevíte, proč na veřejných budovách visí státní vlajky? Hmmm, něco asi nebude v pořádku. Koncem tohoto týdne se bude připomínat nástup Alexandra Dubčeka do čela komunistické strany v roce 1968, a tak to půjde s různými výročími týden co týden, měsíc co měsíc. V historii Božic toho osobitého asi moc nebude. Božické noviny přestaly na začátku roku 1968 vycházet, kronika obce se od roku 1968 do roku 1977 nepsala ... Pár pramenů existuje a pokud budu mít chuť a čas, třeba někde něco vyškrábu! Ale nic neslibuji.

Život však není jenom o nostalgii po minulosti, je taky o současnosti, kterou právě žijeme. Za deset dní jdeme k prvnímu kolu prezidentských voleb. Teda půjdou ti, kteří chtějí využít svého volebního práva! Doba však je trošku vymknutá z kloubů a my jsme pořád v zajetí šablon, které se nám pod kůži během života dostaly. Velkou většinou se jde volit s davem, aniž bychom si uvědomovali, že námi vybraný kandidát taky vypovídá cosi o nás samotných. Moc dobře to pojmenoval na svém blogu božický pan farář Marek Orko Vácha. Narazil však u vydavatele Katolického týdeníku, který se zalekl a Váchův text v plném znění neotiskl.... Proč a čeho se bojí, to ví jenom vedení redakce.  I já si užívám podobných podivných dotazů PROČ? Odpovědět můžu jednoduše: Z celé devítky kandidátů nejvíc odpovídá mému "úhlu pohledu" a mám s ním nejvíc společného. A to i symbolicky, že se narodil v roce 1956 jako já a že i u něj má silné postavení číslo "1". Ale říkám, to jsou pouze symboly, důležitější a silnější je celkový pohled na život a výhledy do blízké budoucnosti. Já do toho prostě jdu s Mirkem, s prezidentským kandidátem číslo jedna! Rozumem, srdcem a úsměvem!

                            (lan)