Odkaz obětí totalitních režimů. Příběh Františka Plichty (Babice - Práče)

Náves v Banticích, vpravo část usedlosti
rodiny Daňkových

V nejnovějším Sborníku Státního okresního archivu ve Znojmě mě zaujala jedna věta v příspěvku bývalého božického učitele Petra Žáka věnovanému politickému vězni z 50.let Františku Plichtovi z Práčí.


Petr Žák prostudoval policejní a soudní spisy, jež se týkaly životních osudů jednoho s významných členů rozvětvené rodiny Plichtů, kteří jsou široké veřejnosti známí především z "Případu Babice". Kdo však třeba sleduje seriál ve Znojemském týdnu o výsadku SPELTER (1944 - 1945), ví, že Antonín Plichta st. byl jedním z mála odvážných lidí, kteří pronásledovaným parašutistům (Janu Vavrdovi a dalším) poskytl pomoc, úkryt a stravu, zatímco jiní se báli. Krátce předtím se podobně statečně zachoval i pozdější božický hajný František Vitouš, tenkrát žijící na hájence Na ostrých u Myslibořic. Komunistická propaganda udělala z Antonína Plichty st. venkovského kulaka, babického vraha a nepřítele socialistického zřízení, tak jak to můžete dodnes (!) vidět v jednom z dílu nechvalně proslulého seriálu 30 případů majora Zemana (díl Vrah se skrývá v poli). Postižená byla celá rodina Plichtů, jak sourozenci, tak děti.
Jedním ze sourozenců byl František Plichta, který se v rámci osídlování pohraničí ocitl v obci Práče. Při soudním procesu koncem března 1952 byl označen za hlavu protistátní skupiny, která sdružila nepřátele socialismu z obcí Práče, Bantice a Prosiměřice a taky dalšího bratra Jaroslava Plichtu.

Inscenovaný proces propojil tyto souzené s odbojovou skupinou Světlana, která byla organizována Antonínem Daňkem v obcích Božice, České Křídlovice, Borotice a Lechovice právě prostřednictvím Františka Plichty.
Můžu k tomu dodat jenom tolik, že jsem v žádném ze spisů o "božické" Světlaně na toto spojení nebo nějaké kontakty nenarazil. V obvinění Františka Plichty se však doslova uvádí: "V Práči okrese znojemském František Plichta již v roce 1949 stal se členem ilegální protistátní velezrádné organizace Světlana. V okrese znojemském v roce 1951 v jarních měsících z popudu agenta zvaného Pavel a Antonína Plichty založil sám protistátní skupinu, do níž zapojil více členů jako vedoucích podskupin v různých obcích. Účelem této skupiny bylo připravit půdu pro státní zvrat, zejména obsazováním MNV a odzbrojováním Lidových milicí. Tato organizace byla vedená po vojenském způsobu a měla spojení se zahraničím.
V této skupině byli souzeni tito občané: František Plichta (Práče), Josef Rösner (Bantice), Alois Ilek (Prosiměřice), Jaroslav Plichta (Dobšice), Jan Mucha (Práče), František Brindza (Práče), Josef Bíbr (Prosiměřice), Jan Šeliga (Bantice), Josef Trchalík (Bantice), Alois Františ (Bantice) a Jan Krahulík (Bantice). Nejvyšší trest 25 let dostal František Plichta, Josef Rösner 13 let, Alois Ilek 11 let a Alois Františ  i Jaroslav Plichta po 10 letech. Nejnižší trest si odnesl František Brindza ve výši 4 měsíců.

Věta, která mě zaujala a která jasně dokazuje, že proces byl veden účelově a že byl zinscenovaný a účelově  připravený proti sedlákům, kteří se bránili násilnému združstevňování je tato:
"Mimo jiné Josef Rösner již v roce 1950 v Banticích poskytoval úkryt ozbrojeným protistátním zločincům Josefu a Antonínu Daňkovým a umožnil jim styk s osobou, která Josefa Daňka převedla do zahraničí, v roce 1951 stal se členem Plichtovy velezrádné organizace, do níž získal Josefa Šeligu, Josefa Trchalíka a Aloise Františe." S Josefem Daňkem jsem před několika lety osobně hovořil a ptal jsem se ho na vše, co se týkalo jeho bratra Antonína i jeho samotného a jeho útěku do zahraničí. Pepa žil v Kanadě, zval mě na návštěvu, ale já jsem to viděl jako náročnou záležitost a tak jsme zůstali na skype. Psal jsem o jeho příběhu před více než sedmi lety - http://probozice.blogspot.cz/2010/12/svetlana-53-utek-josefa-danka-do.html.

Antonínu Daňkovi však Josef Rösner žádný úkryt v roce 1950 poskytovat nemohl. Jednoduše proto, že Antonín Daněk přišel o život při zatýkací akci StB v Božicích v noci z 15. na 16.5.1949!!!
Teď už je mi jasné, jak se mohlo stát, že v jednom z hlášení jednoho MNV o protistátní činnosti bylo uvedeno, že Antonín Daněk byl zastřelen v roce 1952 v Banticích!!! Tak důvěryhodné jsou některé materiály StB či lidosprávy. My badatelé musí být velmi opatrní a důvěryhodnost různých zdrojů ověřovat ze všech možných a dostupných stran. Nejhorší na tom je, že ty likvidační tresty už zmíněným lidem nikdo nikdy neodpáral. Odseděli si je a cejch nepřítele lidově demokratického zřízení se přenesl i na jejich rodiny. Jak se náš stát omluvil těm, které na základě takových procesů oběsil, to vidíme do dnešních dnů. Ještě stále nejsou všechny případy nezákonnosti dořešené.

                   
Příště vám o jednom takovém trápení napíšu na základě vzpomínek manželky jednoho z odsouzených v "práčsko-bantickém" procesu, o němž jsem psal dnes.

           (lan)

Josef Daněk v roce 1950, krátce před
svým útěkem do zahraničí.. Zatčení
unikl, protože byl zrovna pro něco v
rodinném sklípku, který se nacházel
ve sklepní uličce na horizontu první
fotografie a viděl, jak u jejich domu
zastavilo zatýkací komando. Jeho příběh
jsem popsal v prosinci roku 2010