Moje ohlédnutí za právě končícím rokem 2017

Dočista mi to vyrazilo dech: za letošní rok jsem připravil pro tento svůj blog ProBožice 875 příspěvků! Některé jen informativní, jiné zpravodajské, reportáže, hodně sportovních a společenských akcí i ohlédnutí za naší minulostí. Do ničeho se nenutím, píšu a pořizuji fotografie, když se mi chce, když mám dobrou náladu, když mě nic nebolí, když mám radost ze života i když mě něco trápí, když mi něco nedá spát, když chci na něco upozornit. Což je prakticky skoro 2-3x denně!


Během více než jedenácti let, co tento blog píšu se mnohé proměnilo. Mnohé však taky zůstalo a tak tady zůstávám i já se svým blogem. Původně jsem jej zamýšlel jako takovou neformální kroniku ze života Božic na jedno volební období. V roce 2018 přijde zase takové účtování. Uvidíme ....
Na Hradě sedí Pán Bůh, v republice se nám žije jako v ráji a v naší obci nevíme, co bychom si samou radostí ještě vymysleli. Možná tedy se vše pohne tak, že už takových blogů jako je ten můj ProBožice nebude třeba!? Fakt nevím.
Přibylo vás v roce 2017, kteří mi posíláte nebo říkáte náměty, upozorňujete, zajímáte se, diskutujete ... Posíláte fotografie i krátké podněty nebo i podklady pro příspěvky. Tak všem vám díky, všem, kteří mě čtete taky a nám všem přeji v roce 2018 pevné zdraví, radost ze života a šťastnou ruku. Je mi dokonce jedno, jestli ta vaše ruka bude levá nebo pravá, hlavně když bude vaše. Pevně spojená s vaší hlavou, vaším názorem, vaším životem a vaší odpovědnosti. Nebojme se říct svůj názor veřejně a obhajujme ho v konfrontaci s jiným. Není to lehké, ale není to ani tak obtížné, jak se na první pohled zdá. Chce to jen odvahu a chuť něco dělat.
Lidský život je dneska doopravdy dlouhý a záleží zase jen na nás, jestli si ho umíme udělat i příjemný. My jsme se teď o Vánocích tak jako vy potkávali při rodinných setkáních. Na jedné fotografii jsme členové čtyř generací rodu Nevrklů! To je něco fantastického. Já jsem svého dědu Jana neměl šanci poznat (zemřel v roce 1945), ani svého pradědu Josefa (zemřel v roce 1941), ale snažím se nosit jejich odkaz ve svém srdci a dělat všechno tak, aby se ani oni nemuseli za mě tam Někde stydět. Ať ze mě mají radost jako ji chceme mít z našich dětí, vnoučat i pravnoučat, z našich rodin, ale taky z každého, koho jsme v životě potkali, s kým jsme spolupracovali, o kom víme, že něco umí a my to na oplátku neváháme ocenit. Tak tak, dejme si jako základní přání do roku 2018 Radost ze života a optimismus. Ostatní přijde samo.

A nashledanou zítra, v novém roce 2018! A teď ještě jdu na hodinku za božickými kamarády vedle... Taky se potkáváme rádi! :-)

          (lan)