Máme se čím chlubit

Je to zajímavé, ale některé věci kolem nás vnímáme jaksi samozřejmě a nějak si neuvědomujeme, že by všechno mohlo být jinak. Že samozřejmého není nic. Tak třeba naše dopravní hřiště spojené dneska s dětským hřištěm, pláckem na fotbal s brankami, hřištěm s umělým povrchem pro tenis, volejbal i fotbal, pískovým doskočištěm, sportovním hřištěm pro workout a vlastně i hřištěm pro beachvolejbal v přilehlém školním dvoře. A taky školní tělocvičnou, která se jednou promění v pořádnou sportovní halu.


Prostě paráda. A to jsem dneska zjistil, že jsou zde i výborné podmínky pro stromolezectví. Na tak malém prostoru tolik možností. Ocení to všichni, kdo mají malé děti, větší děti, odrostlejší děti i všichni sportumilovníci. Dokonce si zde může sednout na přírodní lavičky ve stínu korun nádherných borovic prakticky kdokoliv. Jediné, co za ta léta zmizelo, je "krmelec", v němž se před řadou let po večerech scházela mládež a část občanstva se proti tomu bouřila. Z mého pohledu je to škoda. Krmelec tady měl zůstat. Patřil k pískovišti a dětskému hřišti a kdyby bylo na mě, tak bych ho někam do tohoto prostoru zase vrátil.
Děcka se na našem dopraváku vyblbnou dosytosti a ještě se něco naučí. Tak náš Dominik si tady splnil bobříka odvahy, neboť vlastními silami a bez bázně vylezl do korun borovic a jeho mladší brácha Ben se dneska na našem dopraváku naučil jezdit na kole!!! Bez koleček či držení druhé osoby. Nejdřív to vypadalo, že se tady zchvátím já a jedno kolečko jsem s ním oběhl! Pak však jsem se chvilku musel věnovat nejmenšímu Kubovi na motorce-odstrkovadle a ejhle! Benedikt se mi najednou proháněl po oválu našeho dopravního hřiště sám! Až při odchodu domů jsem si uvědomil, že ochranné přilby jsem klukům zapomněl vzít a zůstaly u nás doma na dvoře.
Byla tam na dětském hřišti mladá maminka se synkem a malou dcerkou. Ti se přidali k našim klukům a nikomu se ani nechtělo jít domů. Pokazili jsme to až my dospělí. Maminka musela jít vařit oběd a já už jsem se viděl u dobré voňavé kávy! A taky jsem si musel jít obalit nervy před odpolední cestou do Starého Petřína. Pro neznalé věci: Do Starého Petřína to máme z Božic rovných 50 km a nejedeme tam na rekreaci, ale jedeme tam pro tři body v důležitém utkání okresního přeboru!!!

P.S. Komu by snad vadilo, že jsme lezli po stromech, tomu můžu s klidem říct, že to je aktivita, kterou budu vždycky podporovat. Ať si ve veřejném prostoru leze kdo chce, kde chce a kam chce. Po stromech lezli naši pradědové a prabáby, když byli malí, lezli tak všichni, ať to byli páni nebo kmáni. A polezou tak i naši potomci, pokud budou fyzicky zdatní!!! Jinak se můžeme taky procházet ušlechtilými parky s figurou ala Kim Čong-un.

                                          (lan)