Zajíček v své jamce sedí sám....

Ilustr.foto

Vyprávěla mi dnes jedna božická mladá seniorky svůj krásný nezapomenutelný zážitek z božické přírody. Sluníčko v sobotu od božího rána pěkně svítilo, lehounký větřík si hrál s minimální oblačností a celá božická příroda jen jen zářivě zpívala.


Dobrovolníci se dali do úklidu v povodí Jevišovky, stavebníci pracovali na svých stavbách, já třeba vyrazil na první pořádnou letošní návštěvu křídlovické zahrady a jiní si udělali výšlap do přírody.
Takovým kompromisem mezi couráním naší přírodou a něčím pro vlastní zdraví byl dopolední cvičný běh - chod naší vypravěčky.
"Došla jsem až na polní křižovatku na konci bývalého vinohradu u Donáta. Nalevo cesta ke Kolonce, napravo ke studánce a na poli proti mě něco je! Myslela jsem nejdříve, že je to srnka. Ale když jsem přišla blíž, viděla jsem, že je to panáčkující zajíc! Krasavec! Fakt nádhera! A mazaný. Dělala jsem, že ho nevidím a blížila se k němu. On ostražitý a vycvičený. Stal se najednou nenápadným chameleonem, položil se do brázdy a splynul se svým okolím. Měl ten dobrák na vybranou jen dvě možnosti: buď se splašit a dát se do běhu (což by se v případě, že bych byla myslivec rovnalo sebevraždě), anebo se zachovat s rozmyslem a zvolit nenápadné krytí. A tak jsem kolem něho nevšímavě prošla, kochala jsem se nádherným výhledem na Kolonku a zajíček ležel dál v své jamce sám a sám.... a bylo mu dobře. A mně vlastně taky!!!

                (lan)