úterý 1. ledna 2013

Historie Božic: Kohoutí kříž v Božicích

Jeden by řekl, že v Božicích už není co objevovat, ale opak je pravdou! Možná chodíme - spíše dnes asi jezdíme - kolem vzácné památky a nemáme o tom ani potuchy. Nebo možná máme, ale ještě jsme se nezastavili. Možná ...
Chtěl jsem původně celou peripetii detailně popsat, vznikal však z toho takový nepřehledný "guláš", že jsem to utnul a předkládám snad srozumitelnou verzi mého zamyšlení.
V Pfisterově "kronice" Božic a Křídlovic je jedna kapitola, kterou jsem kdysi přeběhl letmo, neprostudoval důkladně, prostě jsem v ní něco přehlédl. V odstavci Hřbitov, kříže a kapličky je totiž zmínka o jednom zajímavém křídlovickém kříži. Doslova se tam na straně 157 píše: "... beim Dorfausgang nach Borotitz befand sich das Pascha-Kreuz." Ano, je to ten kříž při výjezdu z Božic na Borotice vlevo v mírném stoupání, tam kde začíná polní cesta pod hlásku.
Kříž "Pascha" je v současné době dosti zdevastovaný a chátrající vlivem povětrnostních podmínek i zubem času. Přesto jsou na něm stále patrné umělecké prvky, které tento kříž činí více než zajímavým, možná i vzácným. Kříž nechali v roce 1872 zhotovit manželé Jan (Johann) a Anna Marie (Anna Maria) ..... (příjmení se mi zatím nepodařilo dešifrovat a v Pfisterově knize není uvedeno; možná by se našlo ve farní kronice?). Název kříže a zobrazené předměty mají cosi společného: jsou to Velikonoce, nejvýznamnější církevní svátky. Výraz Velikonoce pochází z latinského pascha (hebrejského pesach - přechod, přejití), což by všechno odpovídalo našemu kříži.
O jednotlivých "nástrojích Kristova umučení" najdete poměrně dost výkladů na webových stránkách, proto se omezím pouze na základní charakteristiku. Kromě kříže a ukřižovaného Ježíše zde vidíme kalich, z něhož pil Kristus při poslední večeři. Pak je zde zachycen kohout, který zakokrhal, když Petr zapřel Krista, a nakonec postava Svaté Veroniky s rouškou, na níž zůstal obraz Kristovy ztrýzněné tváře. Sv. Veronika provázela podle legendy Ježíše Krista na Křížové cestě a podala Mu roušku, aby si otřel Krví zbrocenou Tvář. Bývá zobrazována jako žena držící šátek s otiskem Kristovy Tváře a tomuto šátku se též říká Veroničina rouška. Heraldické znamení pod kohoutem jsem zatím nedešifroval. Dle mého názoru je to ozdobná lilie v zápatí pylonu kříže.

Já bych se ještě pozastavil právě u kohouta. Na webu jsem našel zmínku o tzv. kohoutích křížích. Píše se tam mj.: Poznávacím znamením sv. Petra může být taky kohout, o němž  Pán Ježíš Petrovi řekl, že začne kokrhat, až Petr propadne malověrnosti a ustrašenosti. A když Petr té zlé noci, kdy Krista zatkli, začal zapírat, že patří mezi jeho vyznavače, kohout zakokrhal. Třikrát musel kohout zakokrhat, než se Petrovi zadrhla řeč v krku, než se přestal tlačit mezi Ježíšovy nepřátele, než odešel a hořce se rozplakal hanbou a lítostí nad svou ustrašeností a zbabělostí. Pravý kohoutí kříž bývá dvouramenný s kohoutem na vrcholu, hodinami pod ním a spoustou kovových nástrojů na ramenech. Tyto kříže se objevovaly v Bavorsku, u nás prý máme pouze dva na Šumavě.

Jestli můžeme popustit fantazii trošku uzdu, pak by byl božický (křídlovický) Kohoutí kříž další v galerii božických zvláštností a jedinečností: na sever Bílý kříž (/opravený), na východ kaplička v lesíku u bývalého smeťáku (opravená), na jih socha sv. Donáta (opravená), uprostřed Božic kaplička-zvonička Srdce Páně (opravená) v druhém středu (křídlovickém) kostel sv. Petra a Pavla a socha sv. Jana Nepomuckého (obojí opravené) a na západ - Kohoutí kříž čekající na opravu! Myslím si, že to je pro nás víc než výzva do roku 2013!

                                                       Ladislav Nevrkla




Žádné komentáře:

Okomentovat