sobota 11. ledna 2014

České Křídlovice - Božice: Dívčí penzionát Maria Hilf

Bezpochyby nejznámější památkou Božic je v současné době budova "kláštera", dnešního domova důchodců. Požádal jsem sestry boromejky o zpracování materiálu týkajícího se historie působení sester sv. Karla Boromejského v dívčím penzionátě nazvaném Maria Hilf. Odpověď sestry Fidelis Sedlákové přetiskuji v plném znění. Materiál zpracovala podle kongregační kroniky a jsem přesvědčen, že se z něj dozvíme hodně nového a zajímavého.

Hlavním hybatelem, tvůrcem projektu byl pan prelát Maxmilian Mayer, místní farář, pozdější kanovník metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci.
Stavební  pozemek ve výměře pěti arů, na kterém měl být vystavěn ústav pro děti a asyl pro staré lidi pod názvem ústav Panny Marie Pomocnice darovala obec Velké Křídlovice (v letech 1880 - 1923 oficiální název obce, pozn. -lan-). Pan Vítek, stavitel ze Znojma, zhotovil nezištně stavební plány. Stavbu provedl zednický mistr pan Gastgeb z Fryšavy (dnešní Břežany, pozn. -lan-). Práce na stavbě řídil pan Schleisser. 
Začalo se nejprve se stavbou dětské opatrovny. Ta byla slavnostně vysvěcena a dána do provozu v září 1895. Tato budova byla jen částí projektovaného ústavu – přístavba musela být ponechána zatím budoucnosti pro nedostatek finančních prostředků. Ústav měl sloužit nejen účelům místního obyvatelstva, ale všem potřebným z blízka i daleka. Ve školním roce 1896/97 začalo soukromé vyučování chovanek, které se ve Znojmě podrobovaly zkouškám a tak získaly vysvědčení z měšťanské školy. Kongregace se zavázala, že bude ústav bezplatně vydržovat, dokud finančně nezesílí. Tento čin se považoval za největší dobrodiní, kterého se novému ústavu dostalo. Roku 1897 byl tento nedokončený ústav převeden na Kongregaci.
Ještě roku 1898 se přistavovalo a přestavovalo pro nedostačující prostory.
Dne 4. listopadu 1899 byla vysvěcena kaple.
Pro 70 chovanek byl již ústav naprosto nedostačující, a proto se pomýšlelo na novostavbu. Za stavební pozemek byl vyhlédnut kopec za budovou stávajícího ústavu. Při kopání základů dělníci narazili na na žílu vápence a pak na písek stále jemnější, čím hlouběji se kopalo. Z tohoto důvodu musely být plány na původně délkovou budovu přepracovány na stavbu výškovou. Aby budova stála na pevných základech (hloubky až 9 metrů), museli být najati dělníci až z Itálie, kteří tehdy už používali železobeton. Po těchto svízelných přípravných pracích mohl být dne 18. 7. 1905 posvěcen základní kámen. V létě 1906 byla nová budova dostavěna a napojena spojovací chodbou na stávající starší část.
Ústavní škola obdržela právo veřejnosti výnosem Zemské školní rady ze dne 15. 7. 1910.
V roce 1914 byla rozšířena kuchyň a zavedeno ústřední topení a elektrika. Rok 1918 byl pro ústav krizovým rokem. Nesměly být přijímány dívky z Vídně a okolí. Tehdy vedení Kongregace uvažovalo o prodeji budovy. Od roku 1920 byl také v ústavě každoročně pořádán hospodyňský kurz až do roku 1938, kdy byl ústav úředně zrušen následkem politických událostí. V roce 1939 Kongregace pronajala prázdné budovy Landratu ve Znojmě, který v nich zřídil starobinec. Sestry zde zůstaly a místo dětí pečovaly o staré lidi. Ti museli dům opustit v roce 1946, protože Červený kříž sem ze sběrného tábora přivezl 136 opuštěných dětí německé národnosti ve věku od 1 -14 let. V roce 1950 bylo zrušeno toto Dětské středisko pro mládež německé národnosti; děti byly rozvezeny do Dětských domovů a budovy byly zabrány Českou charitou pro její sociální úkoly (domov důchodců). V části budovy  však stále byla měšťanská škola až do roku 1954.
Dne 1. 1. 1979 odešly sestry Kongregace sv. Karla definitivně z domova důchodců v Božicích.

                                  Sestra Fidelis Sedláková, boromejka 

Foto z archivu Kongregace sester sv. Karla Boromejského








1 komentář:

  1. Vedli jsme včera odbornou diskuzi, jestli se dá pro italské stavební dělníky (stavěli taky třeba Jevišovickou přehradu koncem 19. století, nejstarší přehradu ve střední Evropě a zdravím Káju Pellegriniho, potomka jednoho z nich) použít v božickém případě výraz BARABÁCI. Myslím, že v tomto případě se to použít nedá, neboť "barabáci" je označení pro raziče tunelů! Nemá to ani nic společného s firmou BARABA, která v Božicích na počátku 50.let těžila písek nad Lorencovým v údolí Lásky. Název té firmy byl vytvořen podle tehdy módního tvoření názvů podniků (po sovětském vzoru) jako zkratkových slov (viz Narpa, Řempo a podobné paskvily), protože jeden z podílníků byl pan Baráček! (lan)

    OdpovědětSmazat