Bezpochyby nejznámější památkou Božic je v současné době budova "kláštera", dnešního domova důchodců. Požádal jsem sestry boromejky o zpracování materiálu týkajícího se historie působení sester sv. Karla Boromejského v dívčím penzionátě nazvaném Maria Hilf. Odpověď sestry Fidelis Sedlákové přetiskuji v plném znění. Materiál zpracovala podle kongregační kroniky a jsem přesvědčen, že se z něj dozvíme hodně nového a zajímavého.
Hlavním hybatelem, tvůrcem projektu byl
pan prelát Maxmilian Mayer, místní farář, pozdější kanovník metropolitní
kapituly u sv. Václava v Olomouci.
Stavební
pozemek ve výměře pěti arů, na kterém měl být vystavěn ústav pro děti a
asyl pro staré lidi pod názvem ústav Panny Marie Pomocnice darovala obec Velké
Křídlovice (v letech 1880 - 1923 oficiální název obce, pozn. -lan-). Pan Vítek, stavitel ze Znojma, zhotovil nezištně stavební plány.
Stavbu provedl zednický mistr pan Gastgeb z Fryšavy (dnešní Břežany, pozn. -lan-). Práce na stavbě řídil
pan Schleisser.
Začalo se nejprve se stavbou dětské opatrovny. Ta byla slavnostně
vysvěcena a dána do provozu v září 1895. Tato budova byla jen částí
projektovaného ústavu – přístavba musela být ponechána zatím budoucnosti pro
nedostatek finančních prostředků. Ústav měl sloužit nejen účelům místního
obyvatelstva, ale všem potřebným z blízka i daleka. Ve školním roce
1896/97 začalo soukromé vyučování chovanek, které se ve Znojmě podrobovaly
zkouškám a tak získaly vysvědčení z měšťanské školy. Kongregace se zavázala,
že bude ústav bezplatně vydržovat, dokud finančně nezesílí. Tento čin se
považoval za největší dobrodiní, kterého se novému ústavu dostalo. Roku 1897
byl tento nedokončený ústav převeden na Kongregaci.
Ještě roku 1898 se přistavovalo a
přestavovalo pro nedostačující prostory.
Dne 4. listopadu 1899 byla vysvěcena
kaple.
Pro 70 chovanek byl již ústav naprosto
nedostačující, a proto se pomýšlelo na novostavbu. Za stavební pozemek byl
vyhlédnut kopec za budovou stávajícího ústavu. Při kopání základů dělníci
narazili na na žílu vápence a pak na písek stále jemnější, čím hlouběji se
kopalo. Z tohoto důvodu musely být plány na původně délkovou budovu
přepracovány na stavbu výškovou. Aby budova stála na pevných základech (hloubky
až 9 metrů), museli být najati dělníci až z Itálie, kteří tehdy už používali
železobeton. Po těchto svízelných přípravných pracích mohl být dne 18. 7. 1905
posvěcen základní kámen. V létě 1906 byla nová budova dostavěna a napojena
spojovací chodbou na stávající starší část.
Ústavní škola obdržela právo veřejnosti
výnosem Zemské školní rady ze dne 15. 7. 1910.
V roce 1914 byla rozšířena kuchyň a
zavedeno ústřední topení a elektrika. Rok 1918 byl pro ústav krizovým rokem.
Nesměly být přijímány dívky z Vídně a okolí. Tehdy vedení Kongregace
uvažovalo o prodeji budovy. Od roku 1920 byl také v ústavě každoročně
pořádán hospodyňský kurz až do roku 1938, kdy byl ústav úředně zrušen následkem
politických událostí. V roce 1939 Kongregace pronajala prázdné budovy Landratu
ve Znojmě, který v nich zřídil starobinec. Sestry zde zůstaly a místo dětí
pečovaly o staré lidi. Ti museli dům opustit v roce 1946, protože Červený
kříž sem ze sběrného tábora přivezl 136 opuštěných dětí německé národnosti ve
věku od 1 -14 let. V roce 1950 bylo zrušeno toto Dětské středisko pro
mládež německé národnosti; děti byly rozvezeny do Dětských domovů a budovy byly
zabrány Českou charitou pro její sociální úkoly (domov důchodců). V části
budovy však stále byla měšťanská škola
až do roku 1954.
Dne 1. 1. 1979 odešly sestry Kongregace
sv. Karla definitivně z domova důchodců v Božicích.
Sestra Fidelis Sedláková, boromejka
Foto z archivu Kongregace sester sv. Karla Boromejského
Vedli jsme včera odbornou diskuzi, jestli se dá pro italské stavební dělníky (stavěli taky třeba Jevišovickou přehradu koncem 19. století, nejstarší přehradu ve střední Evropě a zdravím Káju Pellegriniho, potomka jednoho z nich) použít v božickém případě výraz BARABÁCI. Myslím, že v tomto případě se to použít nedá, neboť "barabáci" je označení pro raziče tunelů! Nemá to ani nic společného s firmou BARABA, která v Božicích na počátku 50.let těžila písek nad Lorencovým v údolí Lásky. Název té firmy byl vytvořen podle tehdy módního tvoření názvů podniků (po sovětském vzoru) jako zkratkových slov (viz Narpa, Řempo a podobné paskvily), protože jeden z podílníků byl pan Baráček! (lan)
OdpovědětVymazat