Vzpomínky na rotu v Božicích

Poznáte důstojníka a pra-
porčíka božické roty?

Naše občasné „výlety“ do historie vojenského útvaru v Božicích se mi občas podaří zpestřit vzpomínkami přímých aktérů. Samozřejmě, že je v takových vzpomínkách hodně subjektivního, ale na druhou stranu je to pohled autentický a ten je cenný vždy. Dnešní vzpomínání je z pera pana Jiřího Kostelníka z Mohelna, který v Božicích vojančil v letech 1972 – 1974.

Jiří Kostelník píše: „Vážení přátelé, dodnes nedám na Božice dopustit a pozorně sleduji, jak se obec rozvíjí, že se toho moc  udělalo od doby, kdy jsem zde sloužil jako vojín základní služby. Bylo to v letech 1972-1974.

Bohužel už mně vypadla některá jména, ale ty dobré okamžiky ze života na rotě zůstaly. Škoda, že už se nestihnu setkat po létech s některými důstojníky z té doby, jako byli ppr.Miroslav Tomášek-autař, ppr.Petráš-staršina roty, mjr.Albín Urban-velitel (jeho manželka prodávala v obchodě v Prosiměřicích, npr.Jančuš-slušný chlap, mjr.Prudký-zdravoťák (bydlel v domku na kraji Borotic a byl to takový selský typ). Koho jsme všichni neměli rádi, to byl mjr.Kubica-politruk, hrozně záludný důstojník. Když bylo v roce 1974 MS ve fotbale v Německu, tak jsme některá utkání sledovali na PVS z rakouské televize. Když to zjistil, byl to obrovský problém pro nás, okamžitě v nás viděl nebezpečné živly. Přitom nás v našich letech politika vůbec nezajímala. Všechno zastavil až nadhled velitele Urbana, který byl někdy nad věcí víc než ten dotyčný důstojník. Většinu důstojníků v té době zajímalo hlavně dobře se najíst a kde co dobrého vypít.

V našem kasárenském prasečáku bylo vždy několik dobře vykrmených pašíků, které jsem také často vozil na jatka do Znojma se staršinou Petrášem. Prádlo na vyčištění jsme vozili pravidelně do prádelny ve Znojmě, denně jsem vozil poštu pro rotu z Božic, nákup limonád se prováděl v obchůdku blízko pana Tomáška (mám dojem, že prodavač byl pan Komínek). V domácích potřebách u kostela byl v té době velmi dobře zásobený obchod (jméno šikovného vedoucího už nevím). Rádi jsme chodívali do hospody pod kostelem, byla tam vedoucí taková starší blondýna s mladším partnerem. Naši oficíři tam rovněž chodili, takže jsme si tam moc vyskakovat nemohli, neboť by se vše okamžitě vědělo.

V Božicích jsem byl i na pár plesích v sále hospody v takové zátočině pod školou. Nikdy se nestalo, že bychom tam nebyli vítání, brali nás jako místní. Já osobně jsem se v Božicích cítil jako doma. Chodili jsme tam samozřejmě i za děvčaty, ale jména z taktických důvodů nemohu prozradit, i když je to zřejmě už promlčené.

Rád vzpomínám i na rodinu Jandáskových, kteří bydleli poblíž hřiště a po fotbale před domem visely na šňůře vyprané dresy. BYLO VIDĚT, ŽE TA RODINA FOTBALEM ŽIJE.Také naše kasárenská malá hudební skupina hrála u Jandásků na svatbě, když se vdávala starší z dcer. Já tam tu skupinu vezl na autě PV3S. No, byla to zkrátka velká sranda. Z kasáren jsme také chodili k zubařce do Božic, byla na tu dobu dobrá a šikovná.

Na vycházky jsme mohli chodit pouze do Božic a Borotic, Lechovice jsme měli zakázané, přesto jsme tam tajně chodili. Jednou nás tam partu asi šesti zákláďáků nachytal mjr.Urban. Museli jsme sundat saka, dát je do GAZU a museli jsme před autem utíkat polňačkou z Lechovic do kasáren. Jakmile jsme zpomalili, už na nás troubil. Až jsme s vyplazenými  jazyky dorazili na rotu, prohlásil Urban, že to je ten trest. Zavřít do basy by prý pro nás nic nebylo, že nás potřebuje ve službách.

Jako řidiči jsme cvičně jezdili s náklaďáky v božické pískovně nad nádražím a poté se naše velení vždy rádo občerstvovalo v hospodě nad nádražím (obsluhovala tam nějaká paní Miluška, důstojníci mohli na ni vždy oči nechat). Kasárna měla dobré vztahy i s místním JZD, když bylo třeba něco rychle spravit na autech, vždy nám pomohli. Nepoznal jsem žádnou ,,mazáckou vojnu", jak se tehdy někde dělo. V kasárnách bylo hodně inteligentních kluků, většinou abolventů vysokých škol a ti se k tomu nikdy nesnížili.

Takže pro dnešek to snad stačí. Snad si zase brzo na něco vzpomenu .
                                                                                                                  Jiří Kostelník, Mohelno

Řidiči roty v autoparku v roce 1974

M. Tomášek řídí rychlost výměny kola u PV3S

V pískovně  1973

Poradu řidičů před zkouškami řídí M. Tomášek

Příprava na technické prohlídky vozidel

Dozorčí autoparku posílá ven motospojku
Jozefa Kolarika

Božické hospody byly na úrovni /rok 1973/

Na svatbě u Jandásků /zleva P. Valenta a J. Kostelník/