Horská rozjímání s doslovem M. O. Váchy

Náš současný božický farář Marek Orko Vácha je zcela jistě zárukou kvality. Kdo  - i nepraktikující křesťan - slyšel někdy jeho kázání (třeba na půlnoční mši, při předávání hodovního práva či při jiné příležitosti), ví, že jeho projev má svou hloubku a je v něm vždy skryto nějaké poselství pro náš život. Doslov ke knížečce esejů o hledání smyslu života znojemského rodáka Eduarda Kejnovského (a v jednom směru i jeho profesního kolegy genetika) je proto doporučením, jemuž se dá věřit každé slůvko.
Díky tomuto doslovu je kniha nějak spojena s Božicemi. Autor je však svým způsobem spojen i s naší rodinou. Moje prababička Kristina Nevrklová (rozená Nováková) a Edův pradědeček Jan Novák byli sourozenci, bratr se sestrou. Zatímco moje prababička měla devět dětí (můj děda byl nejstarším), měl Josef Novák pouze jednu dceru a ta pak dcery tři. Můj otec je přibližně ve věku těch tří příbuzných. Jedna z nich, Zdeňka, je Edovou mámou. Kdo pracoval ve školství, ví že byla řadu let ředitelkou ve Znojmě na Pražské, zatímco Edův táta byl dlouholetý školní inspektor. Eda se dal na vědeckou dráhu a na biologii. Jeho máma učila zeměpis, hodně cestovala a dodnes si pamatuji, jak v polovině 60. let navštívila Egypt, pořídila zde barevné diáky a v malém sálku mé rodné vísky nám o tom všem velice zajímavě vyprávěla. Dodnes si pamatuji, jak jsem občas mrkl na boční zeď, kde visel portrét tehdejšího prezidenta Antonína Novotného. Nevím. Že bych mu chtěl poděkovat, že se taky sem tam někdo zpoza železné opony mohl podívat ven? Asi těžko, ale ten Novotný se na rozdíl od Klause nebo Zemana tvářil aspoň státnicky a normálně. Stejně mě ale jako kluka brzy zklamal. To, když jel v roce 1967 na Znojemské historické vinobraní (záběry ze stadionu 1. SC v parku vysílali tenkrát - poprvé a naposledy - v přímém přenosu i ČST!). Novotný projíždějící v černé prezidentské limuzíně (asi Tatra 603) po silnici Mor. Budějovice - Znojmo kolem nás projel se zataženými záclonkami! Taková drzost!! Stál jsem tam se svým budoucím spolužákem a kamarádem Karlem Novákem z Hostimi, bylo nám jedenáct a cítili jsme se chováním namyšleného prezidenta Novotného hluboce uraženi! My stojíme, abychom ho pozdravili, a on ani neodhrnul záclonku na okýnku! Takový prezident není naším prezidentem! Ten ať klidně padne. A on taky do několika měsíců padl!!! Na to nezapomenu nikdy. To platí dodnes a platí to i pro současnou hlavu státu. Má ještě 4 roky na to, aby odhrnul záclonku! Jestli mi rozumíte.
A zpátky k Edovi Kejnovskému. S napětím jsem včera zalistoval útlou publikací. Je nádherná, s krásnými fotografiemi autora. Ve focení se mám co učit. A vlastní eseje? Hodně, hodně zajímavé a čtivé. Právě teď je taková vhodná doba na rozjímání: tropická vedra jsou pryč a podzimní ráz počasí jen tak nakukuje. A tak se nic nestane, když si vezmeme do rukou tuto knížku (doufám, že ještě víte, jak se listuje v knize) a začtete se. O prázdninách na Vranovské přehradě nebo toulkách po zříceninách hradů na Znojemsku. Určitě nebudete litovat. V knihkupectví na Kovářské stojí 148,- Kč. To jde a může to být i docela pěkný dárek.

                          Ladislav Nevrkla

P.S. Snad jen to bych dodal, že si nepamatuji, že bychom se s Edou někdy potkali a mluvili spolu. Viděl jsem ho naposledy jako malého kluka při návštěvách u babičky a tety. Ale stejně jsem hrdý nato, že patří do naší širší rodiny.