Díky císařově matce Marii Terezii započaly reformy (osvíceného absolutismu - "co pán chce, zdrávoť pro poddané", jak jsem zde již jednou citoval Karla Havlíčka Borovského), které přinesly i pořádek do takových věcí, jako bylo trvalé bydliště, číslování domů a trvalé příjmení. Až budete jednou dávat dohromady svůj rodokmen, garantuji vám, že do dob josefínských a tereziánských se v pohodě dostanete. A když to vezmete kolem a kolem, starší předci už vás najednou ani nebudou tolik zajímat, protože zjistíte, že už se jedná o osmou či devátou generaci, když započítáte své děti či dokonce vnuky, pokud je už máte.
Jak ale vypadaly naše vesnice z hlediska stavebního a přírodního, to nás bude zajímat vždycky, bez ohledu na to, jestli tady žili naši přímí předci či nikoliv. Prostě historie místa je trvalá hodnota, a tak bychom k ní měli přistupovat. A je docela jedno, jestli naši chalupu kdysi postavil Dubský, Ruzitschka nebo Strobl. Zato, že v ní dneska bydlíme, nemůžeme. Buď jsme ji zdědili, nebo jsme si ji koupili, mohli jsme ji dostat v přídělu. Prostě je naše. Které domy tvořily naši obec v 18. století, to si můžete prohlédnout na mapě. Každopádně si vás dovolím upozornit na některé zajímavosti, které upoutaly i moji pozornost.
V této části se budeme věnovat historickým Božicím (bez Křídlovic). Obec Božice byla v 18. století poměrně malá, čítala kolem 25 chalup, stál zde panský dvůr, sýpka a dřevěná kaplička na návsi (ta v polovině 19. století při velkém požáru Božic shořela). Mlýn v Údolí lásky není z mapy patrný a křídlovický v Zámlýní nás teď nezajímá. Jasné je, že jádro obce stálo dole - ulice k panskému dvoru (ke zdravotnímu středisku) a k prelátovu domu (ke Kudličkovým). Pak existovala ulice kolem dnešní Jednoty (k Petrovi Michalcovi) a sýpka na křižovatce. Zajímavé je umístění naší nejstarší památky, vloni opraveného Bílého kříže, která pochází právě z této doby. A ještě velký dřevěný kříž, který stál na křižovatce u bývalé masny. Dům tam však tenkrát nikde nestál žádný. Že se vám to občas zdá trošku zkreslené, je důsledkem způsobu mapování. Na celkové mapě upoutají velké rybníky na Jevišovce. Vpravo vidíte kousek rybníka, který se tenkrát jmenovat Božický rybník.
K tomuto mapování se na webu píše toto:
I. vojenské mapování – josefské (1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800. Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.
Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.
Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.
Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.
Více si můžete najít a přečíst na http://oldmaps.geolab.cz.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat