V Dyji jsme si zastříleli (+foto)

Míša a Čopek, dva naši, kteří nás na jaře
svými výkony potěšili

"Tak na kolik se dneska cítíš," ptal jsem se při nástupu na krásně upraveném čerstvě střiženém pažitu fotbalového stánku v Dyji našeho hroťáka Honzy Sz. "Tak na dva," odpovídal s úsměvem. "To beru." A tak se i stalo.
III.A tř.: Dyje A - Božice A 0:7 (0:2). Naše branky dali: 2x Lopík, 2x Sabík, 1x Žapík, Míša a Ludwa. A nepsaný přehled těch našich vyložených spálených spojím s malou hádanku. Kdo to ví odpoví: "To dokázal snad jenom Karel Kroupa!" Víte, kterou dnešní božickou spálenou tutovku mám na mysli?


Ale jinak to byl zápas pohodový, a to jak na hřišti, tak v hledišti. Občasné přestřelky byly v normě, pilíř zadních řad domácích nestárnoucí Rosťa Szajko vtipkoval na všechny strany a zkušeného sudího Jiřího Peřinku st. se nikomu nepodařilo rozhodit tak, aby musel sáhnout po rudé kartě, kterou stejně neměl nikdy rád a kdo ví, jestli ji měl vůbec s sebou. :-)

Naše sestava: Michal Hrubý - Pavel Michalovič, David Švejdík, Roman Šob - Zdeněk Chrenovský- Lukáš Hrobár, Michal Jareš, Jiří Škrabal, Jan Kudlička - Honza Szabó, Pavel Ležák. Na lavičce: Kamil Kalina, Lukáš Soukup a Luboš Šenkeřík. Trenér: Jiří Pavelčík.

KaKáčko, Soukič a Ludwa museli první půlku odsedět na lavičce, stejně jako pan šéf se tentokrát nenapsal ani na soupisku a zchlazoval horké hlavy ze střídačky a hlavně o poločase v kabině.
Foukal nepříjemný studený vítr, ale naši nás od samého počátku zahřívali rychlými kombinacemi, pohodou a jistotou. Domácí, dokud mohli, tak se nám snažili v pohybu přizpůsobit, pak pomalu vadli a zaměřili se jen na občasné brejky. A hokejově mával i jejich pomezní. Přesto jsme se uklidnili celkem brzy. Pětiminutovku ve zhuštěném prostoru menšího hřiště v Dyji jsme vyřešili stylově. Míč se po pěkné akci dostal k Čudlovi, ten to na milimetr přesně předložil  Lopíkovi před brankou a tomu nezbývalo nic jiného než zavěsit. Ujali jsme se vedení 0:1.
Bohužel to na dlouhou dobu bylo z našeho brankostroje vše. A že šancí bylo! Hráli jsme jednoduše, kombinačně, "Pavlíku, dávej ten balon dřív od nohy! Hned!" Lopík padá ve vápně, ale sudí ukazuje náš roh. Až v 18´ po našem zazmatkování musel ukázat Pumpido, jaký talent v něm dřímá, a srazil nebezpečný míč na roh. Další situaci by prezident Miloš Zeman okomentoval slovem "čučkař". To když Čudl posílal míč z vyložené šance Lopíkovi se slovy: "Viděl jsem,,že seš tam sám." Takže se stav neměnil. Čudl patřil v té době k našim nejaktivnějším hráčům a podobně jako Míša operoval na velkém prostoru. V 23´ se Čudl uvolnil a jeho střela těsně minula tyč. Ve 24´ poslal Čudl míč ideálně Lopíkovi, ale ten z metru přestřelil! Ufff.... Běží 25´, máme roh, trvá to dlouho, než rozehrajeme a tak se před bránou Dyje nasáčkují čtyři naši hráči. Na zadní tyči stojí Džamp - a hlavou dává na 0:2! Výborně, Davide!
Až v 27´ se objevila druhá pěkná akce domácích - "něco pro diváky" -  a střela z otočky si vysloužila potlesk. Trošku jsme povolili, byly vidět volné prostory: "Lukyne, zavři to!" Všechno však jistil vysoký akční rádius naší jarní posily Michala. "Ten jezdí jak kuna," hodnotil jeho výkon jeden z našich fanoušků. V 36´ přišel jeden z bleskových protiútoků domácích, ale Pumpido byl opět na místě.
V 37´ dlouho kroužíme, je to jako hra kočky s myší, nakonec zakončuje Čopek pozdravem domácímu gólmanovi. Náš vlažný výkon byl málem potrestán ve 40´, ale obětavý a rychlý Roman míč doběhl a před brankovou čárou vykopl míč do pole!!! Ajajaj... Zbytek poločasu vyloženě vypouštíme, a tak si zachytal i Pumpido.

Do druhé půlky naskočil Soukič a KaKá místo Pavla a Lukáše. Na hřišti bylo jenom jedno mužstvo a v 51´ po Sabíkově přihrávce zavěsil podruhé v utkání Lopík na 0:3. Hrálo se tak nějak vlažně nahoru a dolu, ale dalo se na to dívat a občas to i zalahodilo oku diváka. Víc našeho než domácího. Domácí by rádi dali gól, ale dneska k tomu měli prostě a jednoduše daleko. V 65´ vystřídal kulhajícího Čopka Ludwa a v 70´ měl další příležitost uspět Lopík. Na 0:4 upravil v 75´ nejlepší hráč na hřišti Míša.
Po té pasivní části jsme se zdravě naštvali a zase to byl z naší strany pohledný fotbal. Zraněného domácího hráče (zranění si způsobil sám) vystřídal starší ročník (1964) s číslem 6 a naši fandové povzbuzovali: "Čudl, teď si to můžeš vyřídit s tím udavačem!" Ani už nevím, čím na sebe střídající hráč předtím z lavičky upozornil. Zatrnulo nám v 80´, když se k zemi skácel v soupeřově vápně po zásahu soupeřovým loktem do trojúhelníka KaKá!!! Ale pomoc byla rychlá a kvalitní, jak dokládají i připojené snímky. Bylo to vteřinu poté, co se v 81´ zleva valí Ludwa. "Tos ani nechtěl," chválili ho spoluhráči, když jeho vysoká přihrávka-střela skončila za zády domácího gološe, aniž by se jí číhající Sabík dotkl! Stav 0:5 však nebyl dneska naší konečnou. na své chvíle ještě čekal Honza Sz. První přišla v 86´ opět tak nečekaně, že já zaujatý vrtulníkem přelétajícím nad hřištěm jsem prakticky moc neviděl náš šestý gól z jeho vzácné kopačky. A tak mi to Honza musel za chvíli ještě jednou zopakovat. Běžela už 90´, když zakončil svoje sólo naším dnešním sedmým gólem. Brzy poté to pro dnešek hlavní sudí odpískal a my rychle spěchali k Božickému rybníku na rybářské závody. Vítězný pokřik jsem už jenom poslouchal, když jsme se drápali prudkou strání k našemu parkovišti.

Co jsem chtěl ještě dodat: Pochválil bych zbrusu novou časomíru v levém zadním rohu. A chválu si zaslouží i její obsluha. byla pohotová a rychlá, prostě lepší než já! :-) A pak ještě chvála našeho kapitána Zdenála, který sebral hlavou všechno, co bylo potřeba.

              (lan)