Jak jsem si dal vejmrdu

Miska s vejmrdou stojí vlevo...

Strávili jsme víkend na hranicích Moravy a Čech, v Českém Rudolci. V Zájezdním hostinci mě hned první večer zaujala oblíbená zabíjačková pochoutka, bůček s hořčicí a vejmrdou! Tak to teda musím ochutnat, stůj co stůj!


Pěkně prorostlý česnekový bůček, výborný. Domácí chleba, výborný. Vejmrda? Vynikající. Snědl bych jí 2x i 3x tolik, než kolik jsem dostal k objednané porci. K tomu jedenáctka Vladyky z malého soukromého rudoleckého Zámeckého pivovaru, to zkrátka nemělo chybu.

P.S. Kdo neví, co je vejmrda, ten ať nakoukne do nějakého slovníku. Slovo je to staročeské a možná na řadě míst upadlo v zapomenutí nebo se třeba do moravských nářečí ani nedostalo. Každopádně jsou ochucená nastrouhaná jablka s křenem vynikající přílohou k mnoha zabíjačkovým pochoutkám.

         (lan)

Z okna pokoje Zájezdního hostince jsem se díval každé ráno
na opravovaný zámek Český Rudolec. Je malým zázrakem,
že přežil do dnešních dnů a nedopadl jako třeba mlýn v našem
Zámlýní. S devastací rudoleckého zámku začali opilí sovětští
 vojáci už v květnu 1945 ...