sobota 13. července 2019

Šetřeme se! Život je krásný, ale může být krátký (akt.13.7.)

Byl jsem minulý týden velmi nepříjemně zaskočen, když jsem si v regionálních novinách četl jména a ročníky narození některých jmen, s nimiž se jejich blízcí a přátelé rozloučili nebo rozloučí.


Dnes čtu, že v pátek 19.7.2019 se naposledy rozloučíme s paní Libuší Kapaňovou. Je sice ročníkem starší, ale většinu života prožila v Božicích (Českých Křídlovicích) a znali jsme ji. I mně poskytla kdysi několik zajímavých vzpomínek. Takže naposledy děkuji.

Mezi mladšími ročníky z našeho okolí bylo několik lidí, které jsem znal.
Asi nejznámějším mezi nimi je pan Jaroslav Kroutilík z Lechovic (*1956), s nímž bylo poslední rozloučení ve čtvrtek 11.7.2019 v 15 hodin na zahradě jeho statku v Lechovicích. Řada z nás znala paní Olgu Táborskou. (*1956), rovněž z Lechovic, nebo někoho z rodiny pana Vladimíra Tkadlece (*1956) z Bantic (rodiny má v Práčích či Těšeticích, výborné fotbalisty). Taky úmrtí pana Zdenka Bartoníka (*1952) z Práčí mě nepříjemně překvapilo. Ještě letos byl u nás na fotbale a byl to člověk, který měl rád život...

A tak si sám pro sebe říkám: Zpomalme a šetřeme se! I když jsou mezi námi lidé, kteří ve své zaslepenosti a žlučovitosti sesílají třeba na mou hlavu hromy blesky! Nebo mi naschvál chtějí postavit nad domem a dvorkem třípatrové monstrum vedle Pastelek!!! Tak to jen tak mezi řečí, aby věděli a jednou je pořádně hryzalo svědomí za špatně rozhodnutí, které jim samotným sice polechtalo bránici, ale desítkám jiných spoluobčanů ublížilo a zkazí jim život v Božicích ...

                    (lan)

1 komentář:

  1. Na některé zprávy nejsme připravení nikdy, i když víme, že přijdou. Až dnes v podvečer jsem se dozvěděl, že v pátek opustil tento svět můj bývalý žák a snad můžu říct, že do poslední chvíle i dobrý známý, s nímž jsem se vždy rád pozdravil. Klidný, slušný, moc pracovitý člověk. Před mnoha lety jsem se byl podívat u něho na zahradě na tehdy úplnou novinku mezi meruňkami jménem Bergeron. Nádherná meruňka, krásně zbarvená, ale aby byla jedlá, musela uzrát docela dost pozdě... Pamatuji si dodnes, jak na té zahradě vypadala. Sadař,který ji na své zahradě vypěstoval se jmenoval Roman Holas. Čest jeho památce! (lan)

    OdpovědětSmazat