![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuy3Z4euSbGHzHlP6au-1HZDUIL2fHqEP7F4iPrMD4imdzPgH7D69zKx43Y8jQNmfPsDtdx9ROgaMbCOGC06O7spbnqHBrKoD_uouvIb2cipPvNkuGt5BNaFyuLl1FGFno7uEqchR6XrM/s200/IMG_0138.jpg)
Jste podráždění? Jste přecitlivělí? Hned se vás všechno dotkne? Zkuste to všechno taky jednou hodit za hlavu a radujte se ze života. Jsou mezi námi tací a jsou taky spokojení. Není třeba jim závidět, žijí si svůj život, který nás ani neláká, ale dotyčným vyhovuje. Tak proč ne? Nebo i toto vidíme jinak?
Prosím tě (vás), kolikátého je dnes? A co je dneska za den? A kolik je hodin? Tak děkuji. Ještě se vás takto ve vsi nikdo nezeptal? Pak asi nechodíte těmi frekventovanými ulicemi, nebo jste neměli štěstí dotyčného tazatele potkat. Otázka pro vás zní: proč se ten člověk ptá na takové banality?
Příběh druhý je i s fotodokumentací. Máme u nás letos skupinku fotbalových příznivců, kteří ale ve své většině sledují zápasy (turnajové, přípravné, přátelské a teď i mistrovské) spoza plotu u pošty. Důvod, proč nejdou na hřiště je jasný, otázka však zní: Jak byste tuto situaci řešili jako pořadatelé? Já svůj návrh mám a za 3 týdny ho asi vyzkoušíme. Pak uvidíme.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat