středa 22. srpna 2012

Seriál: Bez déťáků to nešlo! (2.část)

Marian Kvarda patří k těm bystrým pozorovatelům života kolem sebe, kterým není zatěžko podívat se některým věcem až na dřeň. Díky jeho postřehům i jeho nasazení, máme zachované nejen vzpomínky, ale i materiální památky. Podívejme se, jak to tedy bylo s nasazením pasáků na našich polích v dobách již dávno minulých? (lan)
U pásového traktoru stojí dále za povšimnutí budka pro řidiče s vytápěním od motoru a s čalouněnou sedačkou. K výbavě nového stroje patřila také bedna náhradních dílů, termoska a pravý ruský kožich jediné (nadměrné) veůlikosti, který bylo možné nosit na obě strany.
Hlavní mechanizátor znojemské STS pan Slavík vzpomíná: Z Východu se vypravovaly ucelené vlaky naložené těmito stroji. Na nádražích se vždy odpojil vagón nebo dva. S traktory jsme neuměli jezdit a nebyl nikdo, kdo by nás vyškolil. Tak jsme začínali. Mnozí v té době přecházeli přímo od dobytčích potahů na nové stroje. Učili jsme se tím způsobem, že se na velké lány nasadilo více traktorů najednou v několika skupinách. Ti méně zdatní byli uprostřed. My dohlíželi, co  dělají dobře nebo špatně. Tato metoda se v paxi osvědčila. Skupinové nasazení mělo i další přednosti, např. súpolečnmé natankování tankovacím vozem přímo na poli, případně menší opravy, výměna radliček u pluhů a příprava na dlouhou noční směnu, sestávající z dovozu jídla a pití na jedno místo.
Výhoda traktorů na pásech spočívala také v tom, že měly velmi malý tlak na půdu (pouze 0,5 kg/cm2), takže pokud bylo menší zhutnění polí, daly se tahat větší agregáty za méně výkonnými tahači. Velkou devizou navíc bylo, že se dalo asi o týden dřív vjet na obeschlé pole, kde kolový traktor neuspěl. A zvláště na jižní Moravě se tím pádem zaselo dříve a zároveň se zachytila vláha pro vyklíčení plodin.
Pro představu bylo např. v letech 1960 - 1970 v zemědělském závodě v Božicích 2 400 ha orné půdy, a na tuto výměru byly čtyři traktory DT - 54 a dva KD - 35 pásové. Kolové byly tehdy malého výkonu a na těžké polní práce se nasazovaly vzácně. Cena traktoru DT - 54 kolem roku 1963 byla 54 000 Kčs.
Na pásové traktory DT - 54 se dala snadno přimontovat buldozerová radlice, takže se dosáhlo i uplatnění ve stavebnictví nebo i v lesním hospodářství na stahování dřeva.
Vystavený traktor DT - 54 je obdobou památného nákladního auta Tatra 111, které stojí v Magadanské oblasti ve městě Berelech na východní Sibiři. Auto se v tehdejší době (50.a 60.léta) v sibiřských podmínkách osvědčilo natolik, že Rusové poslední vůz opravili a instalovali ho na výše zmíněný památník.
Bohužel náš památník ve Znojmě - Oblekovicích (slavnostně odhalen 27.5.1983) již nenajdeme. Zůstalo jenom torzo betonového bloku před bývalou STS, kde traktor stával. Aktéři "sametové revoluce" totiž naznali, že stroj je sovětské výroby a propaguje socialismus. Tím pádem měl být odstraněn a pravděpodobně i zničen. Tento pásový traktor se naštěstí podařilo zachránit.

                                          Marian Kvarda


3 komentáře:

  1. Détiky měly smůlu, protože měly dost jednostranné využití - jenom na orbu! Taky na asfaltové silnice nemohly, aby je nepoškodily. A tak nakonec víc stály, než jezdily.

    OdpovědětVymazat
  2. Ale nevíš co mluvíš, jistě jsou specifické ,ale když si s ním oral, tak pole bylo nedejchane jak peřinka. A originál pásy a čepy vydržely neskutečně. používal jsem ho nškolik sezón a byla to parada, rád na to vzpominam.

    OdpovědětVymazat
  3. Na tehdejší dobu to bya špička pro JZD. Delal sem v Šonově v Náchodském okrese a tak sem měl možnost jeho poznání. Jak jeho řizení tak i do puntíku jeho oprav. Nikdy na to nezapomenu.

    OdpovědětVymazat