Z historie VÚ Božice: Když byly u Božic vrtulníky (1)

V rámci Radiotechnického vojska (RTV)  byla v Božicích umístěna 612. radiotechnická rota (VÚ 5948/D) a pod ní spadající pozorovací (vidové) hlásky. K této historii se vrátíme někdy příště. Na krátký čas pak byly v Božicích umístěny v rámci Protivzdušné obrany státu (PVOS) i vrtulníky.
Na webu http://www.valka.cz/clanek_10486.html se k tomu uvádí: Nápad nasadit proti vrtulníkům zbraň stejného typu, dostal generální štáb PVOS v roce 1984. Typem Mi-24D tehdy disponovaly dvě jednotky. 51. vrp (vrtulníkový pluk) v Prostějově a 11. vrlt (vrtulníková letka) v Plzni-Borech (o rok později se 11. vrlt změnila na 11. vrp). Hotovostní „dvacetčtyřky“ nesly plný palebný průměr 1470 ks nábojů do svého čtyřhlavňového rotačního kulometu ráže 12,7 mm a také dvojici raketometů UB-32 s celkem 64 raketami S-5 ráže 57 mm. Tuto výzbroj již musel protivník respektovat a počet úmyslných letů do našeho vzdušného prostoru díky Mi-24 znatelně poklesl. Na druhé straně i AH-1S nelétaly bez výzbroje a kromě svého rotačního 20 mm kanónu nosily i 70 mm neřízené rakety. Takže hrozba palby byla na obou stranách. Americké vrtulníky kromě rutinních hlídek podél hranice, prováděly zejména radiotechnický průzkum naší PVOS. Často se tak objevily OH-58 nebo EH-1 jištěné Cobrou. Úlohu radiotechnického průzkumu pak v našem letectvu plnily Mi-17Z-2, zvané také „awacsy“, které létaly po stálých tratích v bezpečné vzdálenosti u hranic ve výši 3 000 m. Dva tyto stroje patřily 1. ltvpz (letka velení a průzkumu), která sídlila v Plzni-Borech spolu s 11. vrp. V roce 1986 došlo k přemístění prostoru OH 11. vrp na plochu Kříženec poblíž Chodové Plané. 

51. vrp své „Hindy“ přesunul v lednu 1986 do Božic a v listopadu 1987 nakonec skončili „Prostějováci“ na slovenských Malackách. Tato dislokace vydržela až do roku 1990. V roce 1986 začal dostávat 11. vrp modernější variantu Mi-24V, která měla výhodu v příznivějších vlastnostech při létání na malých rychlostech a ve větších nadmořských výškách. 

Zatímco na západě se létalo více než dost, na jihu u 51. vrp zdaleka nebylo tak rušno. Když už z Moravských Budějovic odstartovala Mi-24D, bylo to proti sportovnímu letounu, který přelétl hranice, nebo zabloudil. Velmi často se také stávalo, že Rakouský plachtař ve svém větroni nechtěně přelétl hranice ve stoupavém „komínu“ termiky a už se šlo do vzduchu. Právě takový větroň značky Grob doslova zmobilizoval naši PVOS 15. 11. 1987. Velitelské stanoviště tehdy zvedlo do vzduchu Mig-21 a 2 L-39ZA, všechny pravděpodobně od 8. slp z Brna a Mi-24D se ke slovu dostala až v okamžiku, kdy stíhači nemohli cíl najít. Posádka mjr. Jiřího VALACHA nalezla větroň kousek od Břeclavi ve výšce 300 m a dovedla jej nad Valtice zpět do Rakouska. Perličkou je, že teprve v momentu objevení cíle vrtulníkem, přišli letovodé na fakt, že proti sobě navádějí oba Albatrosy…. Výsledkem bylo opatření, že Mi-24 budou do vzduchu posílány ihned po zjištění cíle a ne až poté, co selže L-39ZA.

Po roce 1990 se pomoc letounům v nouzi, stala hlavní náplní hotovostních letů. Ve skutečnosti tak vrtulníky více seděly na zemi, než létaly. Nálet se udržoval díky výcviku a prověrkám PVOS. Na jaře 1990 se hotovost přesunula na mateřské základny jednotlivých útvarů. 11 vrp. do Borů (později s přemístěním útvaru do Líní) a 51. vrp do Prostějova. Vrtulníky už nosily jen náboje do kulometů a to pouze pro „formu“. Raketnice nebyly dále používány.

Příště: Pátrání po hláskách PVOS

            Vybral: Ladislav Nevrkla