 |
| Manželé Vitoušovi |
Začalo svítat. Rodil se nový den. Parašutisty svítání zastihlo v polích u Myslibořic. Vitouš sebou plácl o zem a bolestně zasténal. Němci v domnění, že hajného zasáhli ukončili palbu a to pomohlo hajnému k lepšímu úniku ze spárů gestapa. První pomoc chtěl hajný Vitouš nalézt v Boňově. Plížil se lesy směrem na západ. Brzy dosáhl okraje lesa. Jaké však bylo jeho zklamání, když objevil, že les je obestoupen vojáky a útěk tudy by byl dobrý jen pro sebevrahy. Usilovně přemýšlel jak by se z pasti mohl dostat. Les znal dobře a spoléhal také na svůj lovecký instinkt, který ho ještě nezklamal. Usoudil, že bude nejlepší projít mezi hlídkami na silnici z Lipníka do Zárubic. Kolem lesa se tam plazí nenápadný potůček, který pod silnicí podtéká malým propustkem. Za cestou se opět vnořuje do hlubin lesa a ze severu ústí do rybníka Kopyto. Nepozorovaně se propustkem podplazil pod silnicí, která byla rovněž kontrolována vojskem a ocitl se na „svobodě“. Po potoku se s do krve rozdrásanýma nohama dostal k rybníku Kopyto. Zbavil se pušky (hodil ji do vody) a svou chůzi nasměroval na Zárubice. Němci do hájenky Na Ostrých vtrhli až za ranního svítání. Nejdříve do ní vpustili starostu Myslibořic pana Láníka a když jim oznámil, že uvnitř je pouze paní Vitoušová s dcerami (jednou z nich byla budoucí paní Rezková z Božic) a s vychovatelkou z blízkého statku, odvážili se dovnitř i oni. To co hlavně hledali – vysílačku však na hájence nenašli. Zato pečlivě ohledali mrtvolu rotného Jaroslava Kotáska. O ohledání mrtvého těla rotného Jaroslava Kotáska se zachovalo písemné svědectví od Rudolfa Königa.
Po návratu z Myslibořic se před hájenkou sešli členové jihlavského gestapa, velitel Schupa, včetně komisaře France Schauschütze a kriminálního tajemníka Siegfrieda Pribyla. Komisař Franc Schauschütz a kriminální tajemník Siegfrieda Pribyl podali při této příležitosti hlášení o průběhu svých dílčích akcí kriminálnímu radovi Hugo Römerovi. Römer pak dal povel Rudolfu Königovi, aby s příslušníky Schupo prohledal „ještě jednou důkladně louky, pole a lesy před myslivnou, nejsou-li tam ještě další zasažení parašutisté. Hledání trvalo několik hodin a zůstalo negativní...Römer dal ještě příkaz přítomnému četníku střežiti myslivnu a odjeli jsme pak jeho vozem do Brna. Tím tato akce pro mne skončila“
Vitouš zatím odpočíval někde v lesích na sever od Zárubic. Po krátkém oddychu zamířil do Valče na hájenku, kde měl svého přítele Jana Klusáčka. Nebyl „snad“ doma, proto požádal jen o chléb. Bohužel i ten mu odepřeli. Když odešel, dcera hajného Klusáčka hned vyběhla z domu a šla udat hajného Vitouše do Valče, Jan Klusáček zamířil do Hrotovic na četnickou stanici.
Vitouš ve své cestě pokračoval dále směrem na Zárubice. V Zárubicích hajný Vitouš vyhledal Vondráka, kterého znal jako vášnivého nimroda. Požádal ho, aby mu donesl nějaké šaty z hájenky Na Ostrých. Donesl mu však jen chléb a od hajného Fialy zprávu, že zítřejšího dne proběhne velký hon na jeho hlavu. Nezbývalo nic jiného něž prchat před hrozícím nebezpečím. Na další cestě navštívil hajného Procházku, kterého znal jako dobrého kamaráda ze Židlochovic. Poskytl mu jídlo, nové šaty, ale uschovat jej nemohl. Bál se Němce z fořtovny, který byl jeho blízkým sousedem. Dává mu typ na hospodského Špačka z Myslibořic, u kterého tráví Vitouš noc ze 17.na 18. června. Následující den se schází Špaček a František Zahrádka a přátelsky si vyměňují názory na proběhlé zatýkání. Mezi řečí se dostane i na Vitouše.
Ladislav Nevrkla
 |
| Hájenka Na Ostrých |
 |
| Včelín u hájenky, kde se skrývali parašutisté |
Žádné komentáře:
Okomentovat