Vzkaz školáka... |
Naprosto bezelstnou a krásnou ukázkou toho, co malí školáci, zvláště ti na prvním stupni základních škol, nyní chtějí, přinesl v minulých dnech na své facebookové stránce božický místostarosta Jiří Čada (STAN). Měl by tento vzkaz poslat panu ministrovi školství, který jak se zdá, nemá vůbec potuchy, co se v dětských duších děje. Ten místo toho ve svém pondělním apelu ještě víc zhoršil situaci svými iracionálními návrhy a úvahami a významně přispěl k dalšímu stupňování stresu školáků, studentů, učitelů a v neposlední míře i jejich rodičů. Taky by tento apel měl rychle doběhnout k premiéru Babišovi, aby rázně zakročil. Po neschopném ministrovi zdravotnictví Vojtěchovi (ANO) tady má další tikají bombu jménem Plaga (taky ANO). Pan premiér o tom ještě dneska neví, ale Česko neporazí virus, Česko porazí jeho nejmladší generace! Nechat děti, z nichž 70% bydlí v panelácích, tři měsíce v několika uzavřených místnostech s vystresovanými rodiči (buď mají home office a potřebují k práci klid, nebo o práci přišli a jsou na nervy) je naprosto politicky i lidsky nezodpovědné. Pondělní opatření ministra školství jsou neskutečným úletem mimo realitu a vládní opatření posunuly ostatní nutné změny o týden, na prvního dubna. Na apríla! Tak jen aby nás ten apríl setsakramentsky nemrzel.
Děti chtějí ven, děti chtějí mezi svoje vrstevníky, děti chtějí vidět svoje dědečky a babičky .... Máme momentálně štěstí, že se počasí podělalo a že je tak nepříznivé, jaké je. Ale nechci vidět, co se bude dít za týden, za 14 dní, až bude krásné jarní počasí, sluníčko....Kdo z vás udrží děti doma nad hromadou úkolů předávaných přes počítač? Ani chvályhodný počin České televize - projekt UčíTelka - to nezachrání. Všichni už budou mít toho domácího vězení plné zuby. A v tom, jak situaci zmírnit a řešit, nám v pondělí pan ministr svými návrhy vůbec nepomohl.
A nyní ještě článek komentátora Martina Zvěřiny:
Lidové noviny 24.3.2020
Ámosové přibrzděte
Berte ohled na rodiče. Tuhle větu ministr školství Robert Plaga včera nevyslovil. Nicméně když seznamoval veřejnost se svou předběžnou představou, v jakém časovém horizontu se školní výuka vrátí k normálu, dvakrát zdůraznil, že spousta rodičů je z přemíry úkolů nakládaných na žáky zoufalá. Pro každého není „přepínání“ z módu home office do módu pedagog amatér příjemné, zvlášť máte-li dětí víc.
Málokdo pochybuje o tom, že učitelé na žáky nakládají v dobré víře, nikdo nechceme mít nevzdělané, či dokonce zaostalé děti, nicméně ani několikaměsíční výpadek výuky neznamená v kontextu mnohaleté školní docházky generační katastrofu. Tři týdny uhelných prázdnin z ledna 1979 jsou příliš krátké, musíme proto pro vzor sáhnout hlouběji do historie. V roce 1945 se ke studiu na vysoké školy vrátili ti, kdo přestali studovat 17. listopadu 1939 po zavření škol.
Jejich výpadek výuky byl bezprecedentní, stejně jako následné studium v provizorních podmínkách, a přesto mezi nimi vyrostli skvělí vědci a umělci. Někteří ještě jako koryfejové svých oborů s láskou vzpomínali na improvizovanou výuku.
Kam mířím? K tomu, že cílem karantény je, abychom všichni ve zdraví přežili koronavirus. Studenti získají „mimochodem“ životní zkušenost, jakou by jim žádná škola světa dát nemohla. Vedlejším produktem pandemie by pak neměli být rodiče kolabující z přemíry školních úkolů.
MARTIN ZVĚŘINA
Žádné komentáře:
Okomentovat