čtvrtek 26. března 2020

Marek Orko Vácha: Pandemie nás znovu učí zranitelnosti

Marek Orko Vácha

V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká biolog, kněz, cestovatel, spisovatel a vůbec všestranný člověk Marek Orko Vácha toto:


Co teď řeknu, si opravdu myslím. Změní nás to, a když to chytneme za správný konec, tak k lepšímu. V jedné vteřině to jak ve vichřici všechno zmizelo, koncerty, divadla, kina, restaurace, fotbal, hokej, plesy, večírky, diskotéky, všechno. Šlehačka je pryč, zůstalo jen velké ticho.
S překvapením zjišťujeme, co všechno v životě opravdu nepotřebujeme. A se stejným překvapením zjišťujeme, co potřebujeme, bez čeho bychom nemohli žít. Pro mě jsou to třeba vztahy.
Viz více na: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/knez-marek-orko-vacha-zapomneli-jsme-na-bezmocnost-pandemie/r~4c3ebf3a6ea311eab115ac1f6b220ee8/ 
Dotaz: ...se mi zdá, že vizitka netečných a věčně si stěžujících Čechů bere teď trochu za své…
Jsme lepší, než si myslíme. Je v nás obrovský potenciál. O naší mládeži si upřímně myslím, že je to sud s prachem - taková spousta vynikajících mladých lidí, co mají vůli a chytří jsou a všechno. A nejsou to jen naši studenti, snad všichni, co znám. Na druhé straně, ani když jako Češi něco vyhrajeme, tak já moc neskáču. 
Dotaz: Najdou se také lidé, kterým je pivo někde v hloučku před hospodou milejší než nějaká nařízení. Co s nimi?
Vždyť v tom my Češi vynikáme a nezměníte to za jeden den. Máme vepsáno ve své DNA, že kdo dodržuje pokyny, nepřežije. Skvěle umíme obcházet předpisy, vyhýbat se nařízením a nacházet díry v zákonech i v plotech. Navíc víme, že nesmíme věřit politikům. Andrej řekne, ať nepropadáme panice, čímž ji způsobí. Pak řekne, že v potravinových obchodech je všeho dost a není třeba si dělat zásoby, a ještě než to dořekne, tak lidi už utíkají s taškami a vykoupí kdeco. 
Pro ty hloučky před hospodou je úplně nová situace, že je třeba poslechnout příkazy ne proto, že je říkají politici, a víme, jak to s nimi je, nýbrž proto, že jde o život. Zjišťujeme, že virus Andreje vůbec nebere vážně. A to je pro nás i pro něj nová zkušenost.
Dotaz: Zároveň zaznamenávám pocity těch, kteří doma sedí a nedobrovolničí, získávají pocit méněcennosti, že se věnují jen sobě, případně rodině. Je toto sobectví?
Každý pomáhá, jak může. Senioři tím, že jsou ukáznění, zůstávají doma a nechají si od skautů dojít pro nákup. Maminky, co šijí roušky a přitom se starají dětem o zábavu a školní úkoly. Když se věnují rodině, to přece není málo. Když se věnují dětem, to je velmi mnoho. A když budou skauti seniorům denně přinášet nákup, možná trochu poleví i nářky nad mladou generací.

Žádné komentáře:

Okomentovat