Zaujalo mě její upřímné vyznání z minulého týdne: Mám takovou radost, že se s Vámi musím podělit. Když jsem školu přebírala, byla jsem plná obav. Teď už ne. Podařilo se nám společně s kolegy vytvořit prostředí, kde je nám a hlavně dětem dobře. Mohu se na své spolupracovníky spolehnout. Teď už vím, že je jen otázka času, kdy se tato informace plná emocí dostane i mezi lidi. Nebo znáte taky školu, kde děti pláčou, když už musí domů? Kde přemlouvají rodiče, aby tam mohly ještě chvíli být? Je to odměna tohle zažít. Odměna za práci, která dává smysl.
Tak Vám všem, moje školní rodino, děkuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat