 |
| Z listopadové besedy v Hrušovanech n.J. |
Co musí archeologie udělat směrem k veřejnosti na téma detektoringu jako první, je vysvětlit, co učiněné nálezy mohou přinést a co je hlavním vědním zájmem na artefaktech. A nejen vědním zájmem.
Archeologie pracuje pro všechny, pro veřejnost, pro možnost předložit lidem fakta o minulosti. Jen z kvalitních ucelených informací ohledně nálezů (tzv. nálezové okolnosti) lze získat přesná a užitečná data. Archeologie nevidí např. v nalezeném bronzovém srpu jen vytvarovaný kus bronzu, který je už tisící v pořadí nalezený, tudíž „uděláme čárku na počítadle srpů“ a jedeme dál. Tak to není. Archeologie je dnes mezioborová věda – nálezy je nejlépe zkoumat v jejich původním uložení (in situ). Pak se může na daném místě nálezu odebrat velké množství vzorků (např. na makrozbytky), ze kterých lze vyčíst, na co se nálezy používaly (třeba prozkoumat obsah nádoby), jaké bylo v té době životní prostředí (pyly, zrna, uhlíky) nebo třeba, zda nález v zemi nebyl zabalen v látce či v jiném organickém materiálu. Na místě lze také zjistit, zda místo nesouvisí s další lidskou aktivitou v okolí, zda nález byl uložen z nějakého důvodu nebo jde o ztrátový předmět. Sleduje se i uložení předmětu, zda respektuje nějakou světovou strany apod. Pokud nálezce zaťuká s hromádkou srpů v krabici na dveře muzea, oko archeologa bude spíše plakat, ač nálezce přijde v dobré víře. Snad i popis výše už dává pochopit proč. Téma zacházení s předměty je na knihu, jen jsem se snažil nastínit příklad práce archeologie.
Až podivně často také slýchám domněnku, že archeologové mají zájem jen o celé pěkné předměty, že o „hnusné polámané kousky“ (i když archeologických předmětů) by ani nebyl zájem. Opak je pravdu. I z fragmentů lze určit o jaký předmět šlo, a tudíž i fragment může říct, v jakém období bylo dané místo osídleno a jaká společnost na daném místě žila. A často i z detailů jde potom říct ještě více. K tomuto mám konkrétní příklad laténského závěsku a článku opasku. Kamarád mi takové dva předměty donesl ukázat. Přišel s takovým tím mrzutým výrazem, že sice našel závěsek a kousek opasku, ale že jsou škaredé, ani nejsou dodělané, že to snad ani nebudou v muzeu chtít. Já vytřeštil oči, prohlížím předměty, prstem přejíždím ostré hrany o nezačištěném odlití a říkám mu „Hele, tyhle dva kousky mají informačně daleko větší hodnotu než dvacet krásných. Víš proč? Protože jsi našel nehotové kusy, zřejmě doklad místní výroby. To je pecka.“. A to jsou ty chvíle, kdy laik pochopí, že archeologie si nehraje na krásu. Je to věda. Věda, která umí říct k nálezům, a tedy i k danému místu, hodně – pokud mám možnost a všechny informace.
Téma vyplácení nálezného je pro mě až sekundární problematikou. Bez přesně vymezených postupů, kterými lze nález ze země vyzvednou a bez pochopení smyslu opravdové hodnoty artefaktů není možné řešit peníze. Vše totiž vychází z toho, jak kvalitně je nález vyzvednut. A prvně musí lidé pochopit, jak se na nález dívat. Že není vše o ceně kovu. I numismatici dobře ví, že zlaté není vždy dražší než stříbrné nebo bronzové. A v čem to je? V tom, co o artefaktech víme – jak jsou výjimečné, jak jsou důležité. Jak nálezy skládají celkovou mozaiku poznání naší historie a pomáhají nám utvářet obraz lidí, kteří tu žili před námi – a na jejichž předměty si nemůže jednotlivec dělat nároky. To ovšem nevylučuje vzácné nálezy ohodnotit a nálezci uznat nějakou odměnu. Ale stále by mělo být na odbornících, aby vyhodnotili, zda je nález výjimečný tak, aby byl ohodnocen. Mým neměnným (a diskuzemi stále potvrzovaným) názorem je, že pokud by se „proplácely“ nálezy paušálně, stoupne v republice prodej detektorů a zem se zaplní doslova zlatokopy. Nehledě na to, že pokud bude pro proplacení nárokováno uvedení místa nálezu, tak nálezce mnohdy udají nějaké nepřesné místo. Ruku v ruce se (sice konečně) vyprázdní aukční portály a stát bude nucen doslova kupovat vše, co mu bude doneseno, s prapodivným původem. A rovnou dodám – ty peníze, které jednotlivec dostane za něco, co mu nepatří, stejně jdou z veřejných peněz, z peněz všech. Proto jak jsem psal na začátku. Nemůže zde prvně vzniknout zlatá horečka jako na Klondiku, pokud lidé nebudou prvně chápat, co vykopáním učiní, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Každý předmět s nálezovými okolnostmi je jedinečný, může o sobě říct mnohé a každé porušení je nevratné. K tomu je potřeba, aby detektoráři ctili pravidla archeologie a postupovali pouze tak, aby nenadělali více škody než užitku. Spolupráci zdar!
Je to můj názor, každý se na to může dívat trochu jinak. Je to až příliš otevřené téma, které je bohužel závislé na aktuálních problémech a vše ovlivňuje a reflektuje nějaká momentální událost. Asi jako poslední týdny, kdy třeba detektorářská komunita sledovala zprávu o kontrole muzeí a je z toho hned jakýsi nesmyslný argument pro neodevzdávání nálezů, pak třeba jeden kraj vyplatí odměnu za nález a druhý ne a je z toho humbuk. No a aktuálně se nám asi rozroste počet hledačů, protože v médiích se dvakrát za týden blýsklo zlato i s relativně přesnou lokalizací. I jako detektoráři se mi zdá, že se to ubírá nějakým divný směrem. Od pokory k historii a zdrženlivému přístupu veřejnosti to jde k nějaké davové psychóze.
Zdeněk Omelka
Více o autorovi na http://probozice.blogspot.com/2019/11/archeologie-hrusovan-n-j.html
Žádné komentáře:
Okomentovat