O vysídlení Němců ze Znojemska včetně Božic

Nejnověji se problematice odsunu a osídlování našeho pohraničí věnovala mackovická rodačka Ilona Pokorná v práci Příspěvek k dějinám dosídlování československého pohraničí po roce 1945 (případ Znojemska), Praha 2017. Velmi zajímavé údaje jsou i v publikaci Sousedé (česko-rakouské dějiny), která se na pultech knihkupectví objevila v letošním roce.

K událostem v naší obci Ilona Pokorná píše:

Obec Božice

Na konci války projížděly místní železniční stanicí německé nákladní vlaky s naftou, tyto vlaky byly bombardovány, což se projevilo i na stavu poválečné obce. Většina domů měla poškozenou střechu a několik budov muselo být zbouráno. Německými usídlenci v té době už byli převážně jen staří lidé, ženy a děti. Ti se zprvu snažili přizpůsobit, byli ovšem pod přísným dohledem úřadů. Mnozí tedy prchali do Rakouska.

 V srpnu 1945 svolal velitel místního četnictva praporčík Urbánek Němce na prostranství před školu a vyzval je, aby obec sami opustili. S sebou si mohli vzít 70 kilové zavazadlo. Většina Němců dobrovolný odchod podepsala a 14. srpna 1945 byla českými osadníky odvezena na rakouské hranice. Místní kronikář Josef Waas k tomu napsal následující: „Je to zvláštní podívaná. Koňské i kravské povozy vrchovatě naložené různobarevnými ranci, šatstvem a peřinami, řídí vpředu sedící novoosídlenci, tváří se při tom velmi vážně avšak spokojeně a bystře pobízí svůj potah k rychlejší chůzi.“

Naopak v publikaci Antona Pfistera je zachycen okamžik odchodu z Božic takto: Němci zamračení a mnozí v slzách loučí se němým pohledem se svoji chalupou, polem i krajinou. Dlouho mi nevymizí z paměti více než 70letý Mathias Spandl, dlouholetý starosta Božic, který často napomínal své spoluobčany, aby prvně byli lidmi a pak teprve Němci. Když opouštěl svůj výměnek na čísle 15 (dnes č. 105), kráčel volným krokem ulicí. Na rohu domu č. 86 (dnes č. 108) u kapličky se otočil a naposledy pohlédl na svůj dům, s kterým se tímto loučil.

 První osídlenci do obce přišli v průběhu května 1945. S nimi se ustavila místní správní komise (MSK), do jejíhož čela zasedl Ladislav Smrček, starousedlík, který v době války obec opustil a v květnu 1945 se opět vrátil. Správním komisařem se 24.5.1945 stal učitel Alois Vybíral. Ten se podle kroniky snažil o osídlení všech usedlostí, ale na svěřené úkoly nestačil a v osídlovacích akcích tak nastaly zmatky. Některé usedlosti zůstávaly neobsazené a jiné byly přiřazeny dvěma nebo více osídlencům. Kromě zmíněných zmatků byl problém také s jedinci, kteří se přicházeli do pohraničí pouze obohatit, odnesli, co se dalo, a usedlosti opustili. K přidělení majetku docházelo na základě podané přihlášky u MSK.

 Po odchodu Němců nastaly problémy v zemědělské oblasti. Na polích neobsazených domů nikdo nehospodařil a pole tak zůstávala po žních neobdělaná. Brambory lidé sklízeli ještě v prosinci, čímž se také zdrželo setí ozimu. Kromě toho noví osídlenci často netušili, která pole patří k jejich usedlosti. Místní rolnická komise přidělovala půdu tomu, kdo měl malý výměr. Noví obyvatelé však žádali větší výměry, než bylo povoleno. V červnu 1946 byla osídlovací komisí v Božicích a Českých Křídlovicích vyhotovena hrubá rozvaha a seznam oprávněných uchazečů o příděl půdy. 

Od konce roku 1946 se začali bývalí majitelé, převážně žijící v Rakousku, hlásit o svůj movitý majetek, který byli nuceni nechat na místě. ONV ve Znojmě mnoha z nich povolil, aby si tento majetek odvezli, potřebovali k tomu ovšem i svolení místních národních výborů. V Božicích například chtěl tímto způsobem dostat svůj majetek jistý pan Hermann Höger. Z protokolů o jednání v této záležitosti vyplývá, že pan Höger sice dostal povolení k odvezení majetku od ONV, ale v praxi musel více než rok čekat na povolení MNV. Kancelář SNB v Českých Křídlovicích zjišťovala pravost tvrzení pana Högera výslechy svých příslušníků, jež v roce 1945 příslušný majetek zajišťovali, a ujišťovala se, že některé věci nenáleží tchyni pan Högera, se kterou se o dům dělili a jejíž majetek podlehl konfiskaci podle příslušných dekretů. 

V průběhu roku 1946 se sovětská okupační moc na východě Rakouska snažila o převezení vyhnanců do Německa a nařídila jejich soustředění na jednom místě. Tento tranzitní tábor zřídilo rakouské ministerstvo vnitra v bývalých kasárnách v Melku. K úplnému přesunu však nakonec nedošlo a v Rakousku se natrvalo usadilo asi 130 000 sudetských a karpatských (slovenských) Němců.  Jablkem sváru mezi Rakouskem a Československem bylo až do roku 1974 téměř plošné majetkové vyvlastnění Rakušanů v Československu. Týkalo se to asi 40 000 lidí a problém se podařilo vyřešit až majetkovou smlouvou z roku 1974. 

Osídlovací plán měl na jižní Moravu původně přivést osídlence z okresů, které měly podobné půdní a klimatické podmínky. Tato specifika splňovaly okresy Hodonín, Kyjov, Uherské Hradiště, Brno–venkov a Vyškov. Skutečnost však byla odlišná, osídlenci přicházeli z okresů, které se nacházely nejblíže novým usedlostem. Proto například na Mikulovsko přicházeli osídlenci z Valašska, se kterými se pro jižní Moravu původně vůbec nepočítalo, na Znojemsku se zase usídlili lidé z oblasti Uherskobrodska na moravsko-slovenském pomezí, kteří měli původně osídlit severní Moravu. 

Z odsunu byli vyjmuti lidé, kteří žili ve smíšeném manželství, ale pouze za podmínky, že nebyli aktivní v národně socialistickém režimu. Na konci měsíce června 1945 byli odvezeni do sběrného tábora ve Znojmě poslední Němci, kteří ještě neodešli dobrovolně. Zůstat mohly tři Němky žijící ve smíšených manželstvích, a to Karolina Schmid, Marie Keimel a Frieda Obermaier. Kromě nich mohlo v obci zůstat 10 rakouských Němců (SOkA Znojmo, Božice/II., Seznam Němců a osídlenců, fol. 2–7), např. Margareta Kleinschmitz (provdaná von Thavon, později Stosius) nebo manželé Müllnerovi. Ze známějších osob se jednalo o Štěpána Grissingera v Božicích a Josefa Virgla nebo Pavlu Freudensprungovou v Českých Křídlovicích.

Někteří jedinci, kteří nebyli odsunu schopni (staří, nemocní), byli přesunuti do pečovatelských ústavů, např. v Břežanech, tehdejší  Fryšavě. Od roku 1947 probíhala závěrečná část tzv. degermanizace pohraničí, kdy i Němci (ale též tzv. moravští Chorvati), jež byli vyjmuti z odsunu, museli opustit pohraničí. Byli roztroušeni do vnitrozemí, aby se zabránilo jejich dalšímu možnému sdružování. Ze Znojma bylo takto 30 dubna 1948 přesunuto 17 osob do okresů Přerov, Kyjov, Vyškov, Třebíč, Boskovice, Velké Meziříčí a Nové Město na Moravě.

                     (lan)

Tak se žilo v Božicích před rokem 1945:

Přišel rok 1938 a oblasti Znojemska s převahou německého obyvatelstva byly po Mnichovu připojeny k Německé říši (župa Dolní Podunají):

Po skončení války přišlo v letech 1945 - 1947 vysídlení německého obyvatelstva z jižní Moravy do Rakouska a Německa a příchodu českých novoosídlenců:

... v tranzitním táboře sudetských Němců v rakouském Melku před jejich převozem do Německa:

... příděly českým novoosídlencům: