 |
| Hans Kudlich, osvoboditel sedláků |
Je nás však v Božicích (díkybohu) víc a víc, koho zajímá božická historie a žijí mezi námi skuteční zanícení sběratelé, vášniví regionální badatelé a neúnavní nadšenci. A taky odborníci specializující se na určité historické okruhy nebo historické obory. Všichni však bychom měli být potěšeni, jakýmkoliv odhalením historických událostí, zajímavých osobností nebo prostě jenom zvláštnosti, zajímavostí a jedinečností naší současné obce.
Úplně náhodou jsem dnes v knize vzpomínek božických rodáků Lucie a Antona Pfisterových (vyšly v roce 1992) na život v naší obci narazil na kapitolu Hospodářský vývoj na jižní Moravě a tam jsem se ke svému velkému překvapení dočetl, že v Božicích stála (neznámo odkdy a neznámo dokdy) socha v téměř životní velikosti významného moravského a slezského politika Hanse Kudlicha.
Podle páně Pfisterových vzpomínek stála naposledy v prostorách tehdejší božické radnice, což byla jedna z mála výškových budov v Božicích do roku 1945. Dům, kde do vzniku Československa sídlil správce jaroslavického panství v Božicích, se nazýval "panský dům". V roce 1928 se tento panský dům stal novou božickou radnicí a zůstal jí až do konce roku 1950, kdy došlo ke sloučení obcí Božice a České Křídlovice a radnice přesídlila do dosavadní křídlovické radnice naproti kláštera Marie Pomocnice, dnešního Domova Božice p.o. Už se jí bohužel neříkalo radnice, ale kancelář MNV... Panský dům se v roce 1951 začal přebudovávat na zdravotní středisko.
Tak tedy v panském domě se naposledy nacházela ona socha Hanse Kudlicha. Kdy odtud zmizela, nevím. Budeme pátrat.
"Osvoboditele sedláků" připomíná více než 70 památníků v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale také v Rakousku, Německu a USA. Bohužel jeho socha v Božicích je nezvěstná!!! Nebo snad o ní někdo něco víte?
Pokud bychom chtěli vědět, kdo byl Hans Kudlich, tak tady je krátký profil Bruntálského deníku:
Hans Kudlich, nazývaný také osvoboditel sedláků se narodil v Úvalně 25. října 1823. Hans byl nejmladší z osmi přeživších sourozenců.
Otec byl poddaným na lichtenštejnském panství, robotou povinný sedlák. maminka si přála, aby syn studoval teologii. Po absolvování gymnázia v Opavě nastoupil Hans na Vídeňskou univerzitu, kde studoval filozofii a později práva.
V březnu 1848 byl při demonstraci proti Habsburkům ve Vídni zraněn bajonetem a v květnu se vrací do Úvalna. Zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného Říšského sněmu, a ve volbách také zvolen. Zastupoval volební obvod Horní Benešov. Jako nejmladší z poslanců přednesl Kudlich 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů, včetně povinnosti roboty a desátků. Návrh byl 7. září 1848 přijat. (Na přípravách návrhu se velkou měrou podílel také poslanec Brauner.) Sněm byl později v Kroměříži rozpuštěn.
Zrušení poddanství znamenalo kromě jiného i zánik panství a vznik samosprávných obcí. Po rozpuštění sněmu uprchl Kudlich do Pruského Slezska. Zúčastnil se povstání ve Falci. V roce 1849 byl opět nucen uprchnout z jihoněmeckého Freiburgu do Švýcarska.
V Bernu a poději Curychu vystudoval medicínu. Ve Švýcarsku se také oženil.
Na základě účasti na povstání ve Falci byl Hans Kudlich v roce 1851 odsouzen v nepřítomnosti v rakouském císařství k trestu smrti. V roce 1853 odcestoval se svou ženou Marií Luisou do USA, kde se usadil v Hobokenu v New Jersey jako lékař.
V Americe se zasazoval o zrušení otroctví a podporoval volbu Abrahama Lincolna prezidentem USA. Se svojí domovinou vedl neustálý písemný styk.
Když císař František Josef I. zrušil roku 1866 rozsudek smrti a Hanse omilostnil, Kudlichovi několikrát navštívili Úvalno spolu i se svými devíti dětmi.
Hans Kudlich zemřel 10. listopadu 1917 ve věku 94 let.
Vděční sedláci nechali ještě za Kudlichova života postavit rozhlednu na Strážišti „Kudlichwarte“. V mauzoleu v přízemí rozhledny jsou od roku 1925 uloženy urny Hanse i Marie Luisy.
Roku 1997 byl v Mnichově založen Spolek přátel osvoboditele sedláků Hanse Kudlicha. Jeho členy jsou Rakušané, Němci, Češi a Američané. Spolek uspořádal ke 100. výročí Putovní výstavu o životě a díle H. Kudlicha, která již byla k vidění v Chomutově a několika městech v Rakousku a Německu.
Článek Ladislava Martikána s fotografiemi najdete v plném znění zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat