Tak voni chtěj vědět, vašnosto, jestli si ještě pamatuju na ten hroznej mord v Břežanech? Abych si nepamatoval, Břežany jsou přeci co by zmuchlaným papírem dohodil a v celým okolí se tehdá pomalu o ničem jiným nemluvilo. Ale to bude na delší vyprávění, to si rovnou necháme od Fröhlicha přinýst ještě jedno pivo, aby nám nevyschlo v krku, že jo.
Moment, jak to bylo? Jo, v těch Břežanech se to stalo přesně na den před tím, než Pably přizabil pana Morda, v půlce října třetího roku. Mimochodem mladej Pably je z kriminálu dávno venku, a ani mu to neuškodilo. Hned jak se vrátil, vzal si Terezku Heřmánkovou a už se jim narodila druhá holka. Ale zpátky ke Steinhauerovi.
To bylo teda pozdě večer, krátce před policejní hodinou, dávno tma jak v pytli, z Bacherovy hospody už odešli poslední hosti a starej Lambert akorát jen vymejval sklenice a jeho žena Karolína si sedla k šicímu stroji, když tam najednou vlezl takovej otrhanej chlap, kterýho Bacher ještě nikdy neviděl, a prej že by jako chtěl cigarety. Lambert se otočí a chce mu je vyndat ze šranku, a najednou ho ten chlap praští zezadu do hlavy kamenem velkým jak chlapská pěst. Stará Lambertová viděla, jak ten její upadl na zem vedle šenku a ty cigarety se rozletěly všude po zemi. Ale ještě se zvedl na kolena a chtěl utýct dozadu, když ten chlap po něm zase skočil a praštil ho ještě jednou, že Lambert padnul jak širokej tak dlouhej a zůstal ležet. Chlap se vrhnul k Lambertový, která křičela hrůzou, zvednul kámen - a Lambertová omdlela. Sama pozdějc u soudu nevěděla, jestli to bylo tou ránou, co dostala, nebo z toho leknutí. Když se probrala z mrákot, ten mordýř tam furt ještě byl, a jak ho viděla, jak si meje ruce od krve v lavoru na sklenice, zůstala radši ležet a dělala mrtvou.
Steinhauer - že se tak jmenuje, tehdy ještě samozřejmě nikdo nevěděl - říkal pak u soudu, že se starej Bacher podruhý probral a šel po něm a von dostal strach, že ho zabije - to mu stejně nikdo nevěřil, Bacherovi už táhlo na sedmdesát a Steinhauer byl, zedník, žejo, pěkněj pořízek - a že ho teda zabil kudlou v sebeobraně. Blbost, v sebeobraně, utýct chtěl a to Steinhauerovi nevonělo! Bacher měl rozbitou hlavu, podříznutej celej krk kolem dokola, všude krve jak z vola, na jedný straně pusu rozřízlou až k uchu, a ještě byl celej příšerně pobodanej. Po tý řezničině Steinhauer prohledal celej barák a hledal co ukrást. Našel akorát dvoje stříbrný hodinky a jedny niklový a sebral pár zlatek denní tržby. Že měli Bacherovi schovaný našetřený peníze, celejch 600 korun, mezi prádlem, na to nepřišel. Pak se ještě převlík do věcí Bachrovic syna, svoje zakrvácený hadry tam nechal ležet i s tou kudlou a tím kamenem, a utekl.
Bacherová se doplazila do šenku, našla tam svýho Lamberta v louži krve mrtvýho, po kolenou se ještě dovlekla na dvůr a všechno zamkla, aby se ten mordýř nemohl vrátit, a pak - asi celá tumpachová z toho šoku - vlezla do postele a usnula. Druhej den ráno po šestý hodině přišel Rudorferovic Andreas na snídani a kouká, že je ještě zavříno. Tak bouchal na dveře, až mu Bacherová - pořád s krví v obličeji - otevřela a že někdo včera večer zabil Lamberta. No tak ztropil poplach, seběhli se lidi, zavolali četníky, pak přijela i soudní komise, ale Bacherovi to holt život nevrátilo - a po vrahovi se mezitím slehla zem.
O tý vraždě se psalo všude a po Steinhauerovi pátrali telegrafem po celý monarchii. Že je to von, to už věděli, páč ho poznali podle těch věcí, co v tý hospodě nechal. Von to byl vůbec pěknej gauner. Narodil se v šestasedmdesátým v Šakvicích, patřil ale do Heřmanova v Čejkovicích. Když byl na vojně, něco provedl, to nikdo neví co, a byl za to odsouzenej vojenským soudem k zastřelení. Akorát že pak dostal milost a pustili ho.
Zpátky v Čejkovicích kradl, a tehdá jak zabil Bachera, tak to už ho četníci po okolí hledali, von to ale věděl a chtěl utýct pryč a právě na to potřeboval prachy. Z Břežan šel pěšky do Laa, aby ho nikdo neviděl, pak vlakem do Vídně, kde prodal ty troje ukradený hodinky. Z Vídně jel zase přes Uhry do Slavonie, kde už prej za mlada jednou byl a trochu to tam znal. No a tam ho koncem listopadu ve Vukovaru sebrali pro potulku, zavřeli ho za ní na pět dní do šatlavy a protože jim řekl, jak se jmenuje a odkud je, psali telegrafem do Čejkovic, že ho pošlou postrkem zpátky.
Tady četníci pochopitelně zajásali, ze Znojma si pro něj dojeli, a hned si ho přivezli v řetězech do kriminálu. Na konci ledna čtvrtýho roku měl soud, tři dny trval. A představěj si, vašnosto, študovaný hlavy přišly na to, že díky tomu, že v tý Slavonii byl pět dní zavřenej pro potulku, že ho nemůžou pověsit, páč by to bylo nepřípustný zostření trestu smrti. No nejni to úplně na hlavu padlý? Ve vazbě ve Znojmě sedět může tejdny, to je v pořádku, ale pět dní ve Vukovaru ho zachránilo před Wohlschlagerem. Každopádně ho odsoudili jednohlasně na doživotí a kriminál mu aspoň zostřili půstem a tvrdou pryčnou jednou měsíčně a každej rok toho třináctýho října, aby si vzpomenul na starýho Bachera a prosil Pána Boha o odpuštění, temnicí.
A to o našem božickým Štěpánovi Pfisterovi, jak byl tuhle chycenej při pytlačení a střílel po hajným a málem ho zabil, to slyšeli? Ne? No ale teď už Fröhlich dává židle na stoly, tak holt přijdou zase jindy…
(Výborný překlad spolupracovníka na blog probozice@centum.cz upravil -lan-)
Žádné komentáře:
Okomentovat