Je k něčemu partnerská spolupráce obcí a měst?

V Údolí lásky nedaleko Peršláku
u Nové Bystřice

 Nebyla to žádná novinka polistopadových dnů. Už před rokem 1989 mělo město Znojmo "družbu" s Novými Zámky na Slovensku nebo městem Anna v bývalém Sovětském svazu. Po Listopadu se však s družebními městy roztrhl pytel.

Ve Znojmě to výrazně dodnes dokumentuje nový název ulice v centru města, která se jmenuje Pontassievská.  Nejvíc nás to však táhlo kousek za hranice do Dolního Rakouska. A třeba obce Hrušovanska udržovaly velmi čilé kontakty s radnicí v Laa a.d. Th. Dokonce jsem se jednou zúčastnil nostalgického výšlapu po staré železniční trati z Hevlína do Laa. Že se tam nedá dojít, protože komunisté vyhodily mosty před Dyji na počátku 50. let do povětří? To vůbec nevadilo. Kam to šlo, došli jsme pěšky, pak na nás čekal autobus a dovezl nás na nádraží v Laa. Rakouští sousedé připravili i občerstvení a my jsme se začali kostrbatě učit německy...

O zádrhelech družebních svazků píše dneska v internetovém týdeníku Rojnost její autor Jíří Cmunda Roupec, novinář, ale taky kdysi velmi známý muzikant stylu country ve Znojmě:

Co se reálně uskutečnilo z dohod vyhlášených na minulých Dnech partnerských měst ve Znojmě? Jak pokračovala spolupráce s Jihoafrickou republikou, na níž si exstarosta Jan Grois přiťukl sklenkou jihoafrického vína s velvyslankyní JAR, paní Naomi Ribbon Mosholi? Kde skončila dohoda o otevření Italské prodejny ve Znojmě? Po převratu zcela vyšuměla družba s Annou ve Voroněžské oblasti. Po družbě s Holanďany zůstal jen obtížně vyslovitelný název Harderwijkské ulice… Naopak přirozeně se obnovily a rozvíjí na základě mnoha osobních kontaktů styky s dolnorakouskými sousedy, jejichž ekonomický potenciál je ale zhruba stejný jako ten znojemský. Koncem března se radnice rozhodla kvůli zdravotní pandemii zrušit letošní Dny partnerských měst bez náhradního termínu.

Božice nikdy žádnou družbu neměly, ale v 90. letech k nám pravidelně první květnový víkend přijížděli bývali obyvatelé Božic a Českých Křídlovic. A pamatuji se na pana Hawlika, který pravidelně zajížděl na hasičské slavnosti na Znojemsku. Vždy perfektně upraven v hasičské uniformě, která mi připomínala české hasiče z filmu Hoří, má panenko! Dokonce se kvůli návštěvám na Moravě učil česky, i když to byl už starší pán. A pak zde byli potomci Italů, kteří se na Znojemsku ocitli v době první světové války. Kdysi jsem o tom taky něco na tomto blogu psal ....

Já sám mám dva takové "družební" zážitky. Když jsem působil v Těšanech, měla obec i škola partnerství se slovinským městečkem Ruše. Leží v blízkosti města Maribor, a tak k sobě Jihomoravané a Slovinci z Kraňska mají nějak blíž, vždyť jsme kdysi žili v jednom soustátí Rakousku-Uhersku. My i Slovinci dokonce ve společné části zvané Předlitavsko a páni Krajířové z Krajku měli svá panství i na Znojemsku (vyprávět by o tom mohly třeba obě naše známé zříceniny hradů Frejštejn a Cornštejn)... A navíc, pan ředitel školy v Ruše se jmenoval rovněž Ladislav! :-)

Druhý moment bude tři roky starý. Byli jsme na Jindřichohradecku a toulali se kolem hranic. Chtěl jsem navštívit nejsevernější bod Rakouska západně od Lesního hotelu Peršlák. Já jsem si však zašel i jižně od Peršláku a byl jsem jako doma - přede mnou cedule "Údolí lásky"!, dřevěný můstek a jste v Rakousku! A odtud je ta  fotka na úvod. No jo, byl jsem o tři roky mladší ...

                        (lan)