Lidice se ani sedmdesát let po skončení války nedokáží vyrovnat se svou minulostí. Kromě toho, že se předsedkyní tamní pobočky Svazu bojovníků za svobodu stala Jana Bobošíková, se teď v obci řeší spor o plánovaný památník dvěma vojákům, kteří bojovali v Anglii. Pro některé právě oni mohou za masakr v červnu 1942.
Pamětníků válečných událostí je dnes v Božicích již poskrovnu, historická paměť konce války tady prakticky neexistuje. Nemůžeme se třeba ani shodnout, jaký byl osud Bradova hostince pod křídlovickým kostelem. Bývalý křídlovický občan pan Votava vzpomínal, jak jako kluk chodil do této budovy s maminkou do zde zřízené prodejny obuvi Baťa a jak jim prodavač daroval k zakoupeným botkám jako pozornost podniku lžíci na boty! Ta provázela pana Oldřicha Votavu po celý život, který z větší části strávil v zahraničí. Pan Votava byl spolužákem pana Miroslava Jandáska nejst. (*1924) v české menšinové škole na křižovatce u sýpky a po komunistickém puči emigroval do Brazílie. Země jej přijala, usadil se ve velkoměstě Sao Paulo, oženil se s místní slečnou, měli dvě dcery a v devadesátých letech jsem měl tu čest si s ním několik let dopisovat. Česky nikdy nezapomněl, vzpomínal i na dětství v Českých Křídlovicích - Votavovi bydleli tam, kde dnes bydlí Knoflíčkovi - i na neradostný odchod z Křídlovic po Mnichovu roku 1938. Tatínek Oldřicha Votavy šstm. Cyril Votava byl jedním ze tří českých četníků, kteří sloužili na stanici v Českých Křídlovicích se sídlem v místech dnešní ubytovny naproti klášteru.
A zrovna těmto lidem zůstáváme i po více než sedmdesáti letech stále něco dlužni.
P.S. Až najdu fotografie, které mi pan Votava z Brazílie kdysi poslal, doplním.
P.S.S. Zkusí někdo doplnit, co bychom tak lidem jako byl šstm. Cyril Votava mohli být dneska dlužní? Pamatujete si na poselství vynikajícího westernu Sedm statečných?
Ladislav Nevrkla
neděle 13. září 2015
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat