úterý 8. září 2015

Zámek Emín se otevřel veřejnosti v celé své kráse

S využitím historických památek je vždycky spojeno určité riziko jejich opotřebování. Z vlastní pracovní zkušenosti vím, že je pro takové drobnější památky lepší, když žijí, dýchají, i když se musí průběžně opravovat a modernizovat. Takovou výraznější vnitřní proměnou prošel v letošním roce zámek Emín u Šanova.

O jeho historii připojím několik informací na závěr. Dnes je důležité vědět a vidět! Vědět, že současný Emín žije, modernizuje se a plní své významné poslaní v rámci sociálních služeb. Svým umístěním relativně daleko od civilizace je přímo předurčen pro současné využití. Pan ředitel je velmi energický a činorodý muž a na celém areálu i chodu zařízení je to patrné. Jsem rád, že jsem se s ním v sobotu na nějakou chvíli potkal a získal jsem tak informace z první ruky. I zbývající pracovníci, kteří zajišťovali hladký průběh Dne otevřených dveří v sobotu 5.89.2015, si zaslouží pochvalu. Moderně upravené a jednotně zařízené pokoje působí velmi příjemně a přitom jednoduše a velmi funkčně. Nádherná pak je relaxační terapeutická místnost, tam bych chodil relaxovat i já ... Momentálně se ještě pracuje na dokončení zázemí v suterénu a pan ředitel má plány na některé úpravy v obytných částech, dá se však říct, že vše pro zajištění kvalitní služby je v budově hotovo. Ve vedlejším objektu funguje hřiště, ožil i park. Kašna byla momentálně bez vody ...
Ještě pár slov k poskytované službě a cílové skupině: Cílovou skupinou jsou osoby ve věku od 26 let, které vykazují prokázanou duševní poruchu s poruchou chování způsobenou dlouhodobým požíváním návykových látek. Dále je pak služba určená pro osoby s  mentálním a tělesným postižením. Předmětem činnosti je poskytování pobytových služeb sociální péče formou celoročního pobytu osobám, které vyžadují pravidelnou péči, ne však péči v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Profesionálním přístupem vytvářet bezpečné a důstojné prostředí, které zvýší nejen soběstačnost, samostatnost klienta, ale i kvalitu jeho života. Přiměřenou motivací a aktivizací vést klienta k vhodnému využívání volného času.

Že je to práce nesmírně náročná a není pro každého, o tom snad nemusím nikoho přesvědčovat.

Původně panské sídlo postavené především podle plánů architekta Julia Clarmana během několika měsíců roku 1882 v novobarokním slohu Edvardem Khuen Belasim, tehdejším majitelem hrušovanského panství, a pojmenovaném po jeho manželce Emmanuele jako Emmahof.
To, že zde svůj talent začal rozvíjet světově proslulý známý malíř Alfons Mucha, ví v této oblasti snad každý, učí se to děti ve škole (určitě ve všech základkách mikroregionu Hrušovansko), že hrabě Khuen poslal Muchu poté na studia, aby se rozvíjel jeho nevšední talent, se ví už méně a že až do své smrti zde žil kunsthistorik Max Dvořák, pohřbený na hrušovanském hřbitově, neví prakticky nikdo. Přitom právě on sem zval umělce a osobnosti, o nichž se nám dneska na celém Znojemsku může jenom zdát.

Po skončení druhé světové války čekal Emín osud všech podobných sídel ve vysídleném pohraničí: rozkradení a devastace.

V diplomové práci z roku 2014 se mj. uvádí: 
Hrabě Karel společně s manželkou a synem žili v Hrušovanech až do roku 1945. S koncem 2. světové války rostla nevraživost a zloba hrušovanského obyvatelstva. Po válce byl hrabě Karel dokonce na čas uvězněn. Po jeho propuštění rodina odjela 4. srpna 1945 na staré rodinné sídlo Khuen-Belasiů, hrad Gandegg v jižním Tyrolsku. Jejich potomci tam žijí dodnes. V tomto roce mělo dojít podle pramenů k požáru, když tudy utíkala německá fronta před osvobozeneckou armádou. Ničila silnice a některá místa i zaminovala. Budova byla částečně poničena. Nastala po válce známá situace, kdy se vybavení ztratilo neznámo kam a ve většině případů už se nikdy nenašlo. Zámek byl poté s ostatním majetkem na jižní Moravě hraběti na základě Benešových dekretů zkonfiskován, zámecká knihovna byla přemístěna a ještě toho roku byl Emín propůjčen kongregaci sester cyrilometodějských v Brně, které zde začaly pečovat o mentálně retardované chovance. K fungování ústavu bylo potřeba provést několik architektonických změn. Větší pokoje a sály byly přeměněny na ložnice pro chlapce a pokoje pro sestry. 

Po Mikuláši v roce 1948 vypukl na zámku požár vadou elektroinstalace ve stropním vedení. Asi z jedné poloviny shořelo západní křídlo, ve kterém kdysi byla knihovna, současný denní tisk informoval, že byly zničeny závěsné Muchovy obrazy. Škody po požáru byly provizorně zabezpečeny. Až v roce 1952 bylo provedeno konečné zastřešení vyhořelého křídla a v roce 1953 byl vydán stavební výměr pro celkovou rekonstrukci objektu pro potřeby krátkodobých brigádníků. Zámek ale zůstal prázdný a chátral. Nástěnné malby, které nebyly zničeny při požáru, se tím pádem nenacházely ve vhodném prostředí a začaly podléhat zkáze. Už od konfiskace bylo zařízení zámku a Muchovy obrazy rozebrány neznámo kam. Požár a následné zanedbání péče zničily umělcovu tvorbu docela. 

Teprve v letech 1955 - 1958 byl Emín upraven na internát pro učně zemědělské školy. Byli zde ubytování žáci, kteří vykonávali svou praxi na továrním dvoře v cukrovaru. V hrušovanské kronice se píše, že ze zámeckého parku se stalo shromaždiště pracujícího lidu z místa a okolí v době po zaměstnání nebo význačných akcí místních nebo celookresních. V tomto roce byl zámek jmenován 3. května památkou

Poté byla budova opět prázdná až do roku 1965, kdy ji převzalo ministerstvo zdravotnictví a zřídilo zde domov důchodců

S dalšími úpravami zámku se setkáváme až v nedávné minulosti, kdy byly interiéry přizpůsobovány potřebám ústavu. Na plánu přízemí a suterénu můžeme pozorovat, že zde došlo k razantním změnám ve vnitřním uspořádání. Místnosti v bočních pavilonech byly přepaženy dalšími příčkami, takže vznikly menší pokoje. V pravém i levém pavilonu se nyní nachází kanceláře personálu. Dispozice centrálního pavilonu zůstaly zachovány. Místo velkého sálu se zde nyní nachází velká ložnice pro pacienty ústavu. Největší změnou je dlouhá rovná chodba, která se táhne celým zámkem. Musela být vybudována kvůli samostatným přístupům do jednotlivých ložnic pacientů. Na plánech od J. Clarmana žádná taková chodba není. Zmiňovala jsem se o tom, že pokoje byly propojeny tak, aby se všemi dalo bez problémů projít. Místnosti na jižní straně tedy musely být dispozičně zmenšeny tak, aby vznikl prostor pro chodbu. Všechny pokoje, které se nacházely na severní straně zámku (zimní zahrada, předpokoje, pokoj pro komornou, atd.) byly přestaveny na stejně velké ložnice. Podobné změny proběhly i v suterénu. Ze stájí, které se nacházely v levém pavilonu, se stalo technické zázemí. Kuchyně se stále nachází v pavilonu pravém. Zbytek suterénu byl upraven např. jako dílna, kotelna, skladiště a sklepy. Citace je z bakalářské diplomové práce: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění, Tereza Hradecká: Emin zámek u Hrušovan nad Jevišovkou, Bakalářská diplomová práce, Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc., 2014.

Tolik z diplomky a my si přejme, aby Emín vzkvétal a plnil své poslání minimálně tak, jak jsme všichni mohli vidět v roce 2015.

                    (lan)





























2 komentáře:

  1. Jenom takové malé upřesnění. V Emině zámku bylo opravdu internát pro učně zemědělské školy, ale není pravdou, že byl od r. 1958 - 1965 prázdný. V době od r. 1960 - 1963 tam pobývala naše spolužačku Marie Machalová (jak se nyní jmenuje bohužel nevím). kterou jsme tam pravidelně jezdili na kole navštěvovat. Takže v tuto dobu byl zámek zcela funkční. (me)

    OdpovědětSmazat
  2. Něco podobného mně říkali i další pamětníci. (lan)

    OdpovědětSmazat