Jiří Pavelčík s vnukem a pravnukem |
Nebyly to pro božické kolonisty nikdy jednoduché časy a osobně je velice obdivuji, že ten tlak za všech režimů vydrželi. S panem Jiřím jsem se seznámil až v dobách jeho seniorského věku a rád jsem si vyslechl něco z jeho vzpomínek. Mohlo jich být i víc, moje chyba, že jsem si neudělal čas....
Naposledy jsme se potkali vloni na příjmu ve znojemské nemocnici. Já tam doprovázel naši babičku a paní Marta pana Jiřího.... V nemocnici, to už nikdy není o radosti života. Pan Jiří však byl člověk odolný a silné vůle.
Kdysi jsme na stránkách Božických novin taky vedli polemiku. Jo, to ještě místní tisk nabízel témata k diskuzi .... neshodli jsme se, ale jeden druhého jsme si zapamatovali a když jsme se potkali - to ještě v Jiráskově domě byly pořádány akce, kam pan Jiří rád i ve vysokém věku zašel - vždycky jsme si našli chvilku, abychom spolu chvíli popovídali.
Tak pane Jiří, myslím, že se váš život bohatě naplnil a v Božicích po vás zůstala stopa třeba v podobě krásných obrazů, které jste s takovou láskou tvořil. Viz https://probozice.blogspot.com/2016/11/nedelni-zastaveni-v-nekurackem.html
(lan)
Děkuji...
OdpovědětVymazat