Žijí mezi námi. Monografie o moravských Chorvatech

Obsáhlá monografie Barvy chorvatské
Moravy. Mezi autory i E. Leisserová a
M. Kvardová

Poměřovat blízkost národů se pokoušíme různými způsoby. Tím, který preferuje většina lidí, je blízkost jazyková. Proto mluvíme o jazycích románských, germánských i slovanských. Taky třeba ugrofinských. To jen abychom zůstali v Evropě. Z různých důvodů pak pociťujeme jakousi blízkost k různým národům. Jejich jazyk v tom jistě hraje důležitou roli.


Mně osobně odjakživa nejvíc zajímají kromě českého národa osudy Chorvatů. Taky na dovolenou jsem nejraději jezdil do Chorvatska. Nějak jsem se tam cítil jako doma. A třeba Slovinci, kde jsem taky pobýval, mě zdaleka tak neoslovili. Asi proto, že Slovinci jsou skoro přesně takoví jako my (takový mix Slovanů a Germánů) a tudíž hodně předvídatelní ve svém chování a jednání.
To Chorvaté mi vždycky přišli zajímavější. Mají bohatou historii, za svoje práva a svoji samostatnost museli tvrdě bojovat (hlavně s Turky) a díky tomu, že části dnešního Chorvatska (hlavně Dalmácie) patřily do Předlitavska, tak jako Království české a markrabství moravské, a že jsou Chorvaté katolící, tak jako my, vnímám je jako blízké slovanské bratry, podobně jako nám nejbližší bratry Slováky.
V novověké historii pak díky historickým událostem odcházeli Češi do Chorvatska (ještě dnes je najdeme v okolí města Daruvar) a naopak Chorvaté se v 16. století dostali na jižní Moravu. S postupující germanizací historických území Čech a Moravy, zmenšoval se i chorvatský ostrůvek na Moravě. Asi bychom se dnes nepídili po dějinách moravských Chorvatů, kdyby po druhé světové válce a hlavně po komunistickém převratu v Československu, nebyla i chorvatská menšina ve Frélichově (dnešní Jevišovce), Dobrém Poli a Novém Přerově rozprášená po vlastech českých, moravských a slezských a ze svých původních obcí na Mikulovsku vystěhována.
Naštěstí přišel listopad 1989 a dá se říct, že moravským Chorvatům zasvitlo sluníčko. Obec Jevišovka se znovu stala kulturním centrem moravských Chorvatů se vším všudy a protože i současní obyvatelé Jevišovky nemají z tohoto vývoje obavy a přijali aktivity chorvatských spolků s pochopením, můžeme se životu a historii Moravských Chorvatů věnovat skutečně do hloubky.
Na chorvatské hody zvané Kiritof se můžeme zajet každoročně počátkem září podívat přímo do Jevišovky. Prohlédnout si můžeme Chorvatský dům a navštívit můžeme památník v Jevišovce, stejně jako hřbitovy v bývalých chorvatských obcích.
Co však můžeme u dnes, je přečíst si první souhrnnou monografii o moravských Chorvatech, která vyšla v nádherném provedení v loňském roce a jmenuje se Barvy chorvatské Moravy. Na téměř tři sta stranách, ve dvaceti kapitolách od šestnácti autorů a s bohatým obrazovým doprovodem najdeme souhrn veškerého dosavadního bádání, které se k moravským Chorvatům váže. Je to publikace na vysoké úrovni napsaná však jazykem, který je srozumitelný i běžným čtenářům. Člověk obzvlášť potěší, když mezi autory čte jména našich spoluobčanek Elišky Leisserové a Martiny Kvardové. Ony jako spoluautorky můžou být se svým dílem navýsost spokojené a my jako čtenáři jsme na ně patřičně hrdí. Věřím, že knihu najdete i v božické knihovně, tak neváhejte a zajděte si ji prolistovat, popř. vypůjčit.

 Osobně můžu říct, že tak kvalitně zpracovanou místopisnou publikaci jsem snad ještě ani nečetl. V některých kapitolách až mrazí v zádech, když je člověk čte a představuje si tu nedávnou realitu. O knize i o moravských Chorvatech si můžete více přečíst na http://www.moravstichorvati.cz/co-je-noveho/vyla-nov-kniha-o-moravskch-chorvatech.
Knihu si můžete elektronicky prolistovat tady, ale znáte to, papír je prostě papír...
      (lan)