Průvodce pořadu Miroslav Vladyka nás zavedl do znojemského příhraničí, na česko-rakouské pomezí, a to konkrétně do Vratěnína, Vysočan, Milíčovic, Nového Šaldorfa a Bezkova. To vše proloženo pohledy a komentáři na známé památky, jakými jsou hrad Bítov, zámek Vranov n.D., Loucký klášter, kaple sv. Václava ve Znojmě nebo pás železné opony u Čížova.
Oslovilo mě to všechno o to víc, že i v Božicích se najdou lidé, kteří staré památky nebourají, ale pokoušejí se je zachránit, rekonstruovat a opravovat, tak aby nám zůstalo zachováno dědictví předků. Naším předkem v místě, kde žijeme, je každý, kdo tady někdy v minulosti bydlel a danému místu vtiskl svou stopu.
 |
| Božice, bývalé lenkovo se mění před očima.... |
Třeba z Vratěnína pochází božická myšlenky opravit každý rok jednu drobnější kulturní památku. Vratěnínský starosta Martin Kincl je doopravdy příkladem člověka, který měl a má jasnou vizi a ví, co chce ze své obce udělat. Projížděl jsem Vratěnínem vloni a vím, o čem mluvím. Hned za hranicemi okresu směrem na Jindřichův Hradec leží obec Písečné. Další příklad citlivé péče o památky a rozvoje obce. Zdejší zámek se nádherně rekonstruuje a měl by být už letos přístupný veřejnosti. Jeho majitel vybudoval nedaleko i parkur pro koňské soutěže. No a ještě dále na Jindřichohradecko můžeme projet Starým Hobzím s nádherně opraveným zámkem a dostaneme se až do známé Maříže. Její osud stojí za samostatné povídání, o němž píše majitel jedné opravené nemovitosti na webu https://zpravyzmoravy.cz/preshranicni-trampoty-videnskeho-moravaka/.
Píše tam třeba toto:
Venku je nebezpečně krásně, někdy bývá odpoledne i přes dvacet stupňů, a my poprvé za dvacet let nemůžeme o víkendu na naši chaloupku u Slavonic, která se nachází v tak zvaném Trojmezí Dolní Rakousko, Morava, Čechy, pár kroků za rakouskými hranicemi. Dokonce i dovolenou jsme si se ženou minulý týden museli doslova odsedět u nás na trávníku před barákem ve Vídni. Naštěstí bydlíme na okraji města, a tak máme na vycházky do lesa nedaleko. Ale v Maříži nám přerůstá trávník, schnou květinky schované před mrazem v naší zimní zahradě, nikdo je nezalije. A myši si tam zřejmě tropí, co chtějí.
Dvacet let jsme si užívali výhod volného pohybu a levného trávení volného času v České Kanadě – výborné a čerstvé pečivo nedaleké pekárny, smažené řízky přes celý talíř za bezkonkurenční cenu, točené pivo, které je na jižní Moravě nejen podstatně lepší než obyčejně bývá ve vídeňských hospodách, ale zároveň také asi čtyřikrát levnější. A to nemluvím o opravách a průběžném servisu našich aut v místní autoopravně.
Tak jsme si k úžasu sousedů na trávníku před domem rozbalili aspoň malý gril a já dočasně přesedlal na bavorské pivo, které přeci není tak špatné. Chodím po okolních ulicích a parcích a sbírám aspoň dřívka, ale moc mi to nejde, je všude čisto a uklizeno. Snad se hraniční režim uvolní v dohledné době alespoň částečně, pro lidi, kteří mají nějaký pádný důvod hranice překračovat, byť i jen na pár hodin. Ale prosím, rychle. Nebo nám ten trávník přeroste, kytky uschnou a než si tady začneme všichni zvykat na časy, kdy byly hranice zavřené na deset západů.
Žádné komentáře:
Okomentovat