Sovětské bombardování Brna v dubnu 1945 (1. část)

Sovětský bombardér Boston americké
výroby

Letos uplyne 75 let od  skončení druhé světové války. V Evropě slavíme jako Den vítězství 8. květen. V bývalých socialistických zemích se dlouho slavíval jako Den osvobození 9. květen. Změny přišly po pádu železné opony. U nás se o změnu zasloužil v roce 1990 tehdejší poslanec OF Miloš Zeman. Jeho návrh, abychom místo 9. května slavili 8. květen tehdejší parlament přijal.


Součásti bojů, které vedly ke konci války v Evropě a k osvobození naší vlasti, bylo i postupné osvobozování Moravy. Všichni známe příběhy partyzánských a odbojových skupin, v nichž se angažovali i pozdější občané Božic. Partyzána Antonína Daňka ani připomínat nemusím, hajného Františka Vitouše se nám podařilo z hlubin zapomnění objevit v posledních letech. Tatínek paní Rezkové byl aktivně zapojen do Operace Spelter - partyzánská skupina Lenka-Jih na Moravskobudějovicku a Hrotovicku. Pan Vitouš je pohřben v rodinném hrobě na božickém hřbitově, Antonín Daněk v rodinném hrobě na hřbitově v Prosiměřicích.

V rámci osvobozovacích bojů provedlo sovětské letectvo nálety svých bombardérů na Brno a některá místa jižní Moravy. Je to kapitola z dějin málo známá, protože se odehrávala v závěrečných fázích války a čas na dokumentování těchto událostí nemělo ani německé velení, ani Rudá armáda.
Obecně však víme, že kromě Brna, bylo bombardováno i Znojmo (asi nejznámější je vybombardování znojemského nádraží) a sovětské letecké bomby dopadly taky na Božice a České Křídlovice. I tady byly materiální škody, asi nejznámější je zásah bývalého Bradova hostince pod křídlovickým kostelem. Poslední nález nevybuchlé sovětské letecké bomby pak pamatujeme všichni. Došlo k němu při hloubení základů nového rodinného domu v ulici Ke Hřbitovu a v podstatě odpovídá linii zásahu Bradova hostince.

O sovětském bombardování na jižní Moravě se badatelé rozepisují až po roce 1990.

První sovětské jednotky vstoupily na území Moravy v noci ze 6. na 7. dubna 1945, kdy se podařilo jednotkám 33. gardového jezdeckého pluku 8. gardové jezdecké divize přejít po troskách zničeného železničního mostu nedaleko slovenské obce Brodské na západní břeh řeky Moravy. První moravskou obcí, osvobozenou jednotkami 2. ukrajinského frontu, se stal nedaleký Lanžhot, který byl dobyt až po třech dnech urputných bojů (11.4.1945). Pozemní boje doprovázela i zvýšená aktivita sovětských bojových a průzkumných letounů na území jižní Moravy. Brno prožívalo od prosincového útoku osamělého amerického bombardéru téměř čtyři měsíce relativního klidu.
Vše se však dramatický změnilo v neděli 8. dubna 1945. Tehdy došlo k prvnímu náletu VVS na moravskou metropoli. Ze sovětského předsunutého letiště u Galanty vzlétlo 18 lehkých bombardérů Douglas DB-7/A-20G Boston (dále jen A-20G) od 218. bombardovací letecké divize 5. letecké armády, které zamířily k Brnu. Tyto stroje americké výroby byly v průběhu 2. světové války dodávány do SSSR v rámci „Smlouvy o půjčce a pronájmu“. Pěkné jarní počasí vylákalo k procházkám do ulic a městských parků mnoho Brňanů. Obzvláště rušno bylo v parku na Kolišti, který zaplnily děti a ženy s kočárky. Krátce po 15.00 h se začal v dálce ozývat dunivý hřmot leteckých motorů. Jelikož nebyl vyhlášen letecký poplach, nikdo nevěnoval sílícímu zvuku příliš pozornosti. Skupina sovětských bombardérů A-20G mezitím oblétla severní předměstí Brna, stočila se na jih a zamířila přímo do centra města. V 15.08 h sovětské Bostony zasypaly park na Kolišti, přilehlé ulice a prostor hlavního nádraží malými tříštivými bombami, které byly určeny k ničení „živé síly protivníka“.
Letecký poplach byl vyhlášen až po odletu sovětských bombardovacích strojů. Materiální škody způsobené prvním sovětským náletem na Brno nebyli příliš velkého rozsahu; 20 a 50 kg trhavé pumy poškodily většinou střechy a komíny domů, případně vyrazily okenní tabulky. Podle údajů Statistického úřadu města Brna byl v průběhu tohoto leteckého útoku těžce poškozen pouze jeden obytný dům, zatímco dalších 98 budov utrpělo jen lehké škody. Sovětské bomby se nevyhnuly ani brněnským nemocnicím (u sv. Anny, Úrazové nemocnici), kam byly převáženy oběti náletu. Nejvíce mrtvých a zraněných bylo v parku na Kolišti, kde se zasahujícím záchranářům a zdravotníkům „naskytl děsivý obraz roztrhaných a do větví stromů vržených těl“. Všichni badatelé se omezují na pouhé konstatování, že obětí bylo několik desítek. Podle již zmiňovaného dokumentu z VHÚ zahynulo v moravské metropoli 8. dubna 1945 celkem 38 osob. Dalších sedm lidí bylo zraněno těžce a 19 lehce. Tato čísla jasně ukazují, že ačkoliv sovětské letectvo během taktické bombardování (tj. určeného především k přímé podpoře pozemních jednotek) používalo bomby malého kalibru, jejich ničivý účinek se za příhodných podmínek plně vyrovnal velkým americkým leteckým pumám shazovaným během předchozích náletů na Brno. Pokud déšť střepin, vyvolaný výbuchem 20 nebo 50 kg sovětské tříštivé pumy, zasáhl civilisty na volném prostranství, mohl způsobit srovnatelné ztráty na lidských životech jako americká bomba velkého kalibru, která zasáhla naplno LS-Raum.
 Nálet z 8. dubna navíc otřásl důvěrou Brňanů ve fungování místní protiletecké ochrany. Okupační úřady po prvním náletu VVS na moravskou metropoli otevřeně přiznaly, „že fronta není daleko a že za těch okolností i při největší pozornosti mohou přijít výstrahy o přiblížení se cizích letadel pozdě a že proto nelze vyloučit nenadálé útoky. Obyvatelé byli upozorněni, aby vyhledávali kryt, jakmile zaslechnou zvuk leteckých motorů anebo uvidí blížit se letadla.“

O tom, že se skutečně nevyplácí spoléhat na fungování Luftschutz, se brněnské obyvatelstvo přesvědčilo 12. dubna 1945. Scénář, podle něhož proběhl útok sovětských bombardovacích letadel, byl stejný, jako v případě prvního náletu 5. letecké armády VVS na moravskou metropoli. Letouny, které v tomto dubnovém dni zamířily k Brnu, patřily ke stejné jednotce (218. bombardovací letecké divizi), jež rozsévala smrt v centru města před čtyřmi dny.
 Podle hlášení brněnského policejního prezidenta, zaslaného zemskému prezidentovi krátce po náletu, přilétla skupina lehkých bombardérů A-20G od západních předměstí v 09.00 h. Sovětské bombardovací stroje se zaměřily opět na centrum města, na nějž svrhly přibližně 150 až 200 lehkých tříštivých bomb. Oblast zasažená druhým náletem VVS se táhla od Joštovy třídy přes Husovu a Veselou ulici, náměstí Svobody, Dominikánské náměstí (zde byla zasažena i budova Nové radnice), Zelný trh, Cejl a Křenovou až po Komárov. Letecké bombardování poškodilo pět továrních objektů a nevyhnulo se ani hlavnímu a tzv. Rosickému nádraží, kde byla lehce poškozena jedna z odstavených parních lokomotiv.
Sovětské letouny se však snažily vyřadit z provozu především „energetické srdce“ Brna: městskou plynárnu, teplárnu a elektrárnu. V případě brněnské elektrárny se jim tento záměr plně zdařil; v celém městě byly přerušeny dodávky elektrického proudu. Exploze tříštivých pum navíc na několika místech poškodily vodovodní a plynové potrubí. Po odletu sovětských letounů se nad městem zdvihaly sloupy dýmu ze šesti požárů, které se však podařilo hasičským jednotkám brzy lokalizovat. Vedle průmyslových objektů bylo v moravské metropoli zasaženo i mnoho obytných budov. Upřesněné hlášení Ö.L. Leitung hovoří o nejméně 105 domech, které utrpěly během druhého dubnového náletu VVS různý stupeň škod. Místní velitelství civilní obrany v Brně však na základě podkladů Statistického úřadu města Brna uvádí menší číslo. Podle poválečných údajů měly sovětské pumy 12. dubna 1944 zcela zničit 11 brněnských domů, 21 poškodit těžce a 57 lehce. Z dobových i poválečných statistik je však zřejmá jedna věc; druhý sovětský nálet na Brno byl mnohem ničivější než v případě prvního leteckého útoku z 8. dubna 1945.
Většímu rozsahu způsobených materiálních škod odpovídal i vyšší počet usmrcených a zraněných Brňanů. K velkému počtu obětí přispěl především fakt, že k náletu došlo opět nečekaně, bez předchozího vyhlášení leteckého poplachu. Brněnské vedení Luftschutz přitom bylo podle všeho o blížících se sovětských letounech informováno s dostatečným časovým předstihem, jak to dokládá poválečná výpověď V. Janouška, který byl v době náletu na jedné z pozorovatelen umístěné na věži Petrova. Janouškovým „úkolem bylo hlásit brněnské výstražné centrále případný přílet spojeneckých letounů, aby tato mohla houkáním sirén včas upozornit civilní obyvatelstvo na nebezpečí náletu. Když toho rána skutečně přiletěla sovětská letadla, hlásil jsem nebezpečí. Jaké bylo však moje překvapení, když mi v centrále zprávu přijímající Němka řekla: „My už to dávno víme, ale sirény houkat nebudou. Zbytečně by se přerušil provoz ve zbrojovkách a továrnách!“ Sirény ohlašující letecký nálet se tak znovu rozezněly až po odletu sovětských bombardovacích strojů z centra města. Důsledky tohoto opožděného vyhlášení leteckého poplachu byly pro brněnské obyvatelstvo velmi tragické. Překvapení lidé byly stejně jako v případě prvního sovětského náletu na moravskou metropoli nečekaně zasypání deštěm tříštivých bomb malého kalibru. V brněnských ulicích se znovu opakovaly scény, které byly k vidění v parku na Kolišti již 8. dubna. Mnoho obětí mezi civilisty si vyžádal přímý zásah tramvaje na Joštově třídě a výbuch letecké pumy, která dopadla mezi skupinu mladých dělnic pracujících v jedné z továren na Cejlu. Pokud jde o celkový počet obětí, které si v Brně vyžádal druhý letecký útoku 5. letecké armády, údaje jednotlivých autorů, stejně jako dobových a poválečných dokumentů, se značně liší. Schildberger ve svém článku například píše, že v průběhu tohoto náletu zahynulo přes dvě stě osob. Peša se omezuje na konstatování, že v troskách tramvaje zasažené na Joštově třídě a vybombardovaném továrním objektu na Cejlu „zahynulo toho dne na 50 osob“. V jednom z mála dochovaných dobových dokumentů se uvádí, že 12.4.1944 bylo v hlavním zemském městě dvě a půl hodiny po náletu evidováno celkem 60 mrtvých. Přesný počet zraněných lidí se do doby sepsání hlášení nepodařilo zjistit, bylo však zřejmé, že bude velmi vysoký. Pod troskami zřícených budov se navíc mělo nacházet několik zasypaných osob. Zmiňovaná zpráva Místního velitelství civilní obrany v Brně konstatuje, že 12. dubna 1945 zahynulo v důsledku náletu 18 sovětských bombardérů celkem 78 Brňanů, 57 utrpělo vážná a 94 lehká zranění. Podle mého názoru lze údaje z tohoto dokumentu brát jako věrohodné, uvážíme-li, že se do značné míry (především v počtu usmrcených osob) shodují s předběžným hlášením brněnského vedení Luftschutz z 12. dubna 1945. Všichni autoři, zabývající se touto problematikou, se však v souvislosti s tímto náletem shodují na jedné věci: po tomto leteckém útoku se v moravské metropoli definitivně zastavil veškerý hospodářský a veřejný život. Následujícího dne bylo v Brně ukončeno i školní vyučování a lidé se pomalu začali připravovat na příchod fronty. 

V článku použity údaje z práce Martina Vlčka - Spojenecké nálety na Brno v letech 1944 - 1945, IS MU v Brně, 2006


O dalších leteckých operacích zase příště. K sovětskému bombardování Božic a Českých Křídlovic došlo 7. května 1945 a provedly je jiné bombardéry než Bostony.

                                    (lan)